Člověka až překvapilo, jak nadšeně čekající svůj úděl přijímali. Ochotně pózovali fotografům, dávali rozhovory novinářům, vesele konverzovali i mezi sebou a zdálo se, že je několik hodin ztraceného času stráveného na nohou nijak netrápí, ba naopak. Pravda, většina z nich byla natolik mladá, že si dobu, kdy se vynuceně stály fronty prakticky na cokoli, nejspíš ani nepamatují, a tak jim podobná událost přišla spíše jako jistý druh povyražení.
Celé to připomíná scénu z animovaného seriálu South Park, kdy jeden podnikavec zřídil v poušti za městem atrakci nazvanou fronta. Lidé zaplatili a za odměnu si mohli na určenou dobu stoupnout do řady dalších lidí. Nečekali přitom na nic konkrétního, samotné stání ve frontě bylo jejich cílem a zábavou.
Ze sousedního Polska přišla zpráva, která ukazuje, že ono srocení lidí není vedlejší a nežádoucí jev, jak by se mohlo zdát, ale součást promyšlené marketingové kampaně. Zájem zde totiž nebyl tak velký, jako v jiných zemích, a tak operátor Orange sáhl po menší lsti – před dvacítkou jeho prodejen stáli místo skutečných zákazníků najatí herci.
Najednou se vše jeví v jiném světle: fronta jako marketingový nástroj. Řada lidí před obchodem v době centrálního plánování byla jasným důkazem toho, že se zde vyskytuje nedostatkové zboží. Lokální manifestace převisu poptávky nad nabídkou, řekl by ekonom, psycholog by zase přidal poučku o stádovém efektu. Najednou se jeví vše v jiném světle – informace o lidech stojících ve frontách na OpenCard (či kterýkoli jiný produkt nebo službu) vyvolává další vlnu zájmu, daleko větší než drahá a nákladná kampaň.
Když si tedy stoupnete na konec fronty, ve které byste stát nemuseli, přemýšlejte: nejsem taky jen kompars v něčí marketingové kampani?
