Kostřičky pěti kuřat objevených na chilském poloostrově Arauco podstatně změnily názor odborníků na pravděpodobnost kontaktu mezi Polynésany a obyvateli amerického kontinentu. Nalezené kosti totiž s určitostí pocházejí z doby před příchodem Evropanů do „Nového světa“. Také analýza mitochondriální DNA poukazuje na to, že zvířata pocházejí z polynéských ostrovů. Práci mezinárodního týmu odborníků publikoval vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.
Slepičí záhada
Prastaré americké civilizace se musely při svém vývoji vyrovnat s omezeným počtem druhů zvířat vhodných k domestikaci. Předkové většiny dnešních užitkových zvířat žili na ohromné ploše euroasijského kontinentu a tam také proběhlo zdomácnění. Pro nás běžný, ale pro původní Američany zřejmě naprosto neznámý druh je i slepice. Nikde v nalezištích dokládajících postupné osídlení kontinentu se kuřecí kosti nenašly. S neolitickými pionýry tedy slepice do Ameriky nepřišly.
Ve třicátých letech šestnáctého století, v době, kdy Španělé vedení Franciscem Pizarrem dobývali říši Inků, byla už drobná drůbež velmi důležitým chovným druhem. Dokonce měla svou roli i v náboženských rituálech. Jak se drůbež do Jižní Ameriky dostala, to se dlouho nedařilo objasnit. Hypotéza počítající s rolí polynéských mořeplavců nebyla brána vážně, protože ji nepodporoval žádný hmotný nález.
Ten přinesly až vykopávky v jihochilském nalezišti El Arenal. Chilští archeologové našli na padesát kuřecích kostí, které pocházely z nejméně pěti zvířat. Radiouhlíková analýza nález datovala mezi roky 1321 a 1407. Tedy století před prvními kontakty s Evropany.
