Jak se zbavit věčných pětek

Děti si od počátku nevěří a špatné známky jejich frustraci nadále zhoršují.

Kudy z „kolotoče pětek“ ven? Cohen s kolegy psychology zkusil jednoduchý recept. Sedmákům základní školy, které čekaly důležité písemky, nabídl dva typy testů.

Všichni žáci dostali seznam „životních hodnot“, jako jsou „dobré vztahy s kamarády“ nebo „úspěchy ve sportu“. Polovina žáků si měla vybrat hodnoty, jež považují za nejdůležitější, a popsat, proč jim přičítají tak velký význam. Zbytek žáků měl vybrat naopak „životní hodnoty“, které považují za nejméně důležité, a krátce napsat, proč by tyto hodnoty mohly být důležité pro někoho jiného. Splnění úkolu nezabralo víc než 15 minut.

Cohen zadal testy několika stovkám náhodně vybraných školáků. Pak jen čekal na výsledky písemek. V těch se skrývalo velké překvapení. U bílých žáků bylo celkem jedno, jaký typ úkolu v Cohenových testech plnili. Známky se nelišily.

Jinak reagovali Afroameričané. Test, který je nutil zamyslet se nad tím, co je pro ně v životě opravdu důležité, je zároveň postrčil i k průkazně lepším známkám z písemek. „Výsledky daleko předčily naše očekávání,“ řekl Cohen týdeníku Science, který studii otiskl.

Proč se studenti nečekaně zlepšili, se Cohen pokusil objasnit v testu, při kterém měli žáci doplňovat písmena do neúplných slov. Pětina slov nabízela možnost vytvořit jak slovo „rasově citlivé“, tak i „neutrální“. Neúplné slovo -ACE mohli žáci doplnit na „rasové“ RACE (rasa) nebo „neutrální“ FACE (tvář).

Žáci, kteří se v předchozím testu zamýšleli nad důležitými životními hodnotami, vytvářeli „neutrální“ slova častěji než slova s „rasovým podtextem“. „Studenti se tedy aspoň částečně vymanili z rasově motivovaných stereotypů myšlení,“ domnívá se Cohen.

U„polepšených“ navíc bylo zlepšení studijních výsledků dlouhodobé. „Zdá se, že se nám povedlo přetnout začarovaný kruh, v němž se studenti bojí špatných výsledků testů tak, až tyto testy zkazí. Pak jsou stresovaní ještě víc a při písemkách si vedou o to hůř,“ říká Cohen.

Americký psycholog však varuje před unáhlenými závěry, které by pasovaly jeho metodu na všelék. Poukazuje na fakt, že v testovaných třídách byly zastoupeny afroamerické a bílé děti zhruba ve stejném poměru. „Nemůžu vám ale zaručit, že to bude mít podobný efekt i ve školách, kde je převaha Afroameričanů, a zda to zabere stejně také u žáků jiných ročníků.“