Ráno do práce, pak do posilovny nebo na kafe, večer do kina a zase domů. Aniž si to uvědomujeme, většinu času trávíme uvnitř budov - často i devadesát procent. Jaký vzduch při tom dýcháme? Touto otázkou se zabývají vědci ze Společného výzkumného centra Evropské komise (JCR) v italské Ispře.
Možná vás někdy při příchodu do nově zařízené místnosti napadlo: tady to voní novotou. Tušíme ale, co všechno se v takovém odéru ukrývá? V Ispře vybudovali speciální laboratoř Indoortron, která umožňuje sledovat, jaké látky se vypařují ze stavebních materiálů, nábytku a dalšího vybavení.
Tvoří ji prosklená komora o rozměrech tři krát čtyři metry. Podle potřeby ji vědci mohou proměnit třeba v modelový obývák nebo kancelář. Během exkurze pro novináře experti demonstrují, jak zařízení funguje. Jeden z nich, Paolo Leva, uvnitř zapálí svíčku, zapne osvěžovač vzduchu a rychle místnost opustí. Na monitoru pak sledujeme, jak uvnitř přibývá malých polétavých částic. Jejich počet se během pár minut vyšplhá ze tří tisíc na víc než 80 tisíc.
Nebezpečné kanceláře
„Osvěžovače patří mezi největší znečišťovatele vzduchu. Mohou uvolňovat těkavé organické látky jako benzen, toluen nebo styren a polycyklické aromatické uhlovodíky,“ upozorňuje další odborník Salvatore Tirendi.
O mnoho lépe na tom nejsou ani podlahové krytiny. Vědci nedávno porovnávali čtyři koberce. Každý z nich strávil v Indoortronu tři dny, nejvíce emisí vzniklo vždy během prvních šesti hodin. Normám regulujícím emise těkavých látek vyhověl jenom jediný. Paradoxně nejhůř dopadl koberec z přírodní vlny - byla totiž k podkladu přilepená styren-butadienovou pěnou.
V dalších pokusech vědci zkoumali nábytek. Z lepidel obsažených v dřevotřísce a dýhovaném nábytku se podle očekávání uvolňoval formaldehyd.
Výsledek dalšího experimentu nepotěší především úředníky. Šest z patnácti testovaných tonerů laserových tiskáren vylučovalo těkavou látku zvanou 2,3-dimethyl2,3-diisobutyl sukcinonitril. Kromě toho pokus potvrdil dřívější zjištění, že se při tisku uvolňuje také styren, xylen, ethylbenzen, toluen a polétavý prach.
Varovné údaje přinesl experiment s kouřením. Výzkumníci do Indoortronu umístili stroj, který „kouřil“ jednu cigaretu za druhou. „Každý ví, že cigarety škodí zdraví, ale nechceme si to připustit, dokud to nevidíme na vlastní oči. Cigaretový kouř se skládá ze čtyř tisíc chemických látek. Když jsem viděl výsledky našeho testu, okamžitě jsem přestal kouřit. Ze dne na den,“ tvrdí Otmar Geiss, německý chemik působící v Ispře.
Škodliviny z kouře se kondenzují do malých kapek, které se usazují v místnosti a postupně vylučují další těkavé látky jako benzen a toluen. „Jen si vzpomeňte na zažloutlé záclony v barech, kde se často kouří. Jak si myslíte, že budou vypadat vaše plíce?“ dodává.
Syndrom nemocných budov
Při pohledu na výsledky málokoho překvapí, že mnohdy odcházíme z práce s bolestí hlavy nebo zarudlýma očima. Potíží ale může být více - v posledních letech se po ně vžilo souhrnné označení „syndrom nemocných budov“. Možné projevy zahrnují také únavu a nesoustředěnost, nechutenství, dýchací potíže nebo kašel.
Vedle toho může dlouhodobé působení těkavých látek vyvolat alergii, astma, kožní problémy nebo chronickou bronchitidu. Benzen a formaldehyd mají prokazatelně karcinogenní účinky.
V reálu navíc člověk nebývá vystaven jen výparům z jedné věci, ale jejich směsi. „Právě to je hlavní výhodou Indoortronu. Můžeme místnost vybavit veškerým zařízením a sledovat celou škálu uvolněných chemikálií,“ vysvětluje Salvatore Tirendi. Vědci mohou rovněž ovládat teplotu, vlhkost a cirkulaci vzduchu a simulovat tak různé klimatické podmínky.
„Zároveň ale samozřejmě musíme zkoumat i jednotlivé materiály, abychom věděli, jakou měrou každý z nich přispívá k celkovému znečištění,“ vysvětluje Tirendi. „Dále se zabýváme i tím, jak je ovzduší ovlivněno lidským chováním - třeba zapalováním aromatických svíček nebo používáním čisticích prostředků,“ dodává. Také ony mohou být významným zdrojem těkavých organických látek.
Příliš dobrá izolace
Vedle laboratorního výzkumu ale vědci z Ispry sledují také ovzduší v reálných podmínkách. Nedávno zveřejnili studii, v níž zkoumali vzduch ve dvanácti evropských městech od Skandinávie po Řecko. Měřili koncentrace vybraných škodlivin venku a ve veřejných budovách - v kancelářích, ve školách a školkách a podobně.
„Celkově byl vzduch uvnitř budov zhruba dvakrát horší než venku,“ shrnuje výsledky Salvatore Tirendi. „Koncentrace formaldehydu a acetaldehydu byla ve všech případech dokonce sedmkrát až osmkrát vyšší než venku,“ dodává odborník.
Měření na stejných místech se opakovalo v různých ročních obdobích. „Koncentrace většiny škodlivin byla v místnostech nejvyšší v zimě. Důvodem je, že lidé méně větrají,“ říká Otmar Geiss.
Na nepříznivém stavu ovzduší v budovách se podle něj podepisují také neprodyšná okna a dveře. „Kvůli nim dýcháme v místnostech podstatně víc škodlivin než před třiceti lety. Sice je nutné šetřit energií, ale moderní okna těsní tak dokonale, že se vzduch v místnosti skoro nemění a emise se hromadí,“ upozorňuje Otmar Geiss.
Paolo Leva zároveň připomíná, že „vnitřnímu“ vzduchu většinou neunikneme ani cestou do školy či do zaměstnání: „Ovzduší v dopravních prostředích je extrémně nezdravé,“ uvádí odborník. Nejde přitom jen o viry a bakterie v místech, kde se nachází velké množství lidí v malém prostoru. Škodlivé látky podle jeho slov uvolňují i sedačky a plastové palubní desky automobilů. „Průměrný člověk v tomto prostředí většinou stráví jen pár desítek minut denně, ale hůř jsou na tom profesionální řidiči,“ podotýká Paolo Leva.
Co tedy můžeme udělat pro to, abychom nezdravý koktejl emisí ve vnitřním prostředí omezili? „Z našeho pohledu by bylo ideální zavést systém certifikátů, díky němuž by se zákazník dozvěděl, jak kvalitní zboží si kupuje a kolik škodlivých látek se z něj může uvolnit. Tomu se ale výrobci pochopitelně brání,“ konstatuje Otmar Geiss.
V některých zemích takové značení už funguje, například ve Švédsku, Finsku nebo Německu - ale jen na dobrovolné bázi, takže je logické, že ho používají spíš ti výrobci, kteří nemají co skrývat.
Ředitelům mateřských škol a podobných zařízení Geiss doporučuje pídit se po informacích a vybírat si materiály s nízkými emisemi. Pomůže také vhodná volba podlahové krytiny: „Linoleum se udržuje lépe než koberec, usazuje se v něm méně plísní a bakterií,“ říká Otmar Geiss.
Nejúčinnějším řešením je ovšem pravidelně větrat. „V mrazivém počasí alespoň krátce, ale intenzivně,“ radí německý expert.
Možná vás někdy při příchodu do nově zařízené místnosti napadlo: tady to voní novotou. Tušíme ale, co všechno se v takovém odéru ukrývá? V Ispře vybudovali speciální laboratoř Indoortron, která umožňuje sledovat, jaké látky se vypařují ze stavebních materiálů, nábytku a dalšího vybavení.
Tvoří ji prosklená komora o rozměrech tři krát čtyři metry. Podle potřeby ji vědci mohou proměnit třeba v modelový obývák nebo kancelář. Během exkurze pro novináře experti demonstrují, jak zařízení funguje. Jeden z nich, Paolo Leva, uvnitř zapálí svíčku, zapne osvěžovač vzduchu a rychle místnost opustí. Na monitoru pak sledujeme, jak uvnitř přibývá malých polétavých částic. Jejich počet se během pár minut vyšplhá ze tří tisíc na víc než 80 tisíc.
Nebezpečné kanceláře
„Osvěžovače patří mezi největší znečišťovatele vzduchu. Mohou uvolňovat těkavé organické látky jako benzen, toluen nebo styren a polycyklické aromatické uhlovodíky,“ upozorňuje další odborník Salvatore Tirendi.
O mnoho lépe na tom nejsou ani podlahové krytiny. Vědci nedávno porovnávali čtyři koberce. Každý z nich strávil v Indoortronu tři dny, nejvíce emisí vzniklo vždy během prvních šesti hodin. Normám regulujícím emise těkavých látek vyhověl jenom jediný. Paradoxně nejhůř dopadl koberec z přírodní vlny - byla totiž k podkladu přilepená styren-butadienovou pěnou.
V dalších pokusech vědci zkoumali nábytek. Z lepidel obsažených v dřevotřísce a dýhovaném nábytku se podle očekávání uvolňoval formaldehyd.
Výsledek dalšího experimentu nepotěší především úředníky. Šest z patnácti testovaných tonerů laserových tiskáren vylučovalo těkavou látku zvanou 2,3-dimethyl2,3-diisobutyl sukcinonitril. Kromě toho pokus potvrdil dřívější zjištění, že se při tisku uvolňuje také styren, xylen, ethylbenzen, toluen a polétavý prach.
Varovné údaje přinesl experiment s kouřením. Výzkumníci do Indoortronu umístili stroj, který „kouřil“ jednu cigaretu za druhou. „Každý ví, že cigarety škodí zdraví, ale nechceme si to připustit, dokud to nevidíme na vlastní oči. Cigaretový kouř se skládá ze čtyř tisíc chemických látek. Když jsem viděl výsledky našeho testu, okamžitě jsem přestal kouřit. Ze dne na den,“ tvrdí Otmar Geiss, německý chemik působící v Ispře.
Škodliviny z kouře se kondenzují do malých kapek, které se usazují v místnosti a postupně vylučují další těkavé látky jako benzen a toluen. „Jen si vzpomeňte na zažloutlé záclony v barech, kde se často kouří. Jak si myslíte, že budou vypadat vaše plíce?“ dodává.
Syndrom nemocných budov
Při pohledu na výsledky málokoho překvapí, že mnohdy odcházíme z práce s bolestí hlavy nebo zarudlýma očima. Potíží ale může být více - v posledních letech se po ně vžilo souhrnné označení „syndrom nemocných budov“. Možné projevy zahrnují také únavu a nesoustředěnost, nechutenství, dýchací potíže nebo kašel.
Vedle toho může dlouhodobé působení těkavých látek vyvolat alergii, astma, kožní problémy nebo chronickou bronchitidu. Benzen a formaldehyd mají prokazatelně karcinogenní účinky.
V reálu navíc člověk nebývá vystaven jen výparům z jedné věci, ale jejich směsi. „Právě to je hlavní výhodou Indoortronu. Můžeme místnost vybavit veškerým zařízením a sledovat celou škálu uvolněných chemikálií,“ vysvětluje Salvatore Tirendi. Vědci mohou rovněž ovládat teplotu, vlhkost a cirkulaci vzduchu a simulovat tak různé klimatické podmínky.
„Zároveň ale samozřejmě musíme zkoumat i jednotlivé materiály, abychom věděli, jakou měrou každý z nich přispívá k celkovému znečištění,“ vysvětluje Tirendi. „Dále se zabýváme i tím, jak je ovzduší ovlivněno lidským chováním - třeba zapalováním aromatických svíček nebo používáním čisticích prostředků,“ dodává. Také ony mohou být významným zdrojem těkavých organických látek.
Příliš dobrá izolace
Vedle laboratorního výzkumu ale vědci z Ispry sledují také ovzduší v reálných podmínkách. Nedávno zveřejnili studii, v níž zkoumali vzduch ve dvanácti evropských městech od Skandinávie po Řecko. Měřili koncentrace vybraných škodlivin venku a ve veřejných budovách - v kancelářích, ve školách a školkách a podobně.
„Celkově byl vzduch uvnitř budov zhruba dvakrát horší než venku,“ shrnuje výsledky Salvatore Tirendi. „Koncentrace formaldehydu a acetaldehydu byla ve všech případech dokonce sedmkrát až osmkrát vyšší než venku,“ dodává odborník.
Měření na stejných místech se opakovalo v různých ročních obdobích. „Koncentrace většiny škodlivin byla v místnostech nejvyšší v zimě. Důvodem je, že lidé méně větrají,“ říká Otmar Geiss.
Na nepříznivém stavu ovzduší v budovách se podle něj podepisují také neprodyšná okna a dveře. „Kvůli nim dýcháme v místnostech podstatně víc škodlivin než před třiceti lety. Sice je nutné šetřit energií, ale moderní okna těsní tak dokonale, že se vzduch v místnosti skoro nemění a emise se hromadí,“ upozorňuje Otmar Geiss.
Paolo Leva zároveň připomíná, že „vnitřnímu“ vzduchu většinou neunikneme ani cestou do školy či do zaměstnání: „Ovzduší v dopravních prostředích je extrémně nezdravé,“ uvádí odborník. Nejde přitom jen o viry a bakterie v místech, kde se nachází velké množství lidí v malém prostoru. Škodlivé látky podle jeho slov uvolňují i sedačky a plastové palubní desky automobilů. „Průměrný člověk v tomto prostředí většinou stráví jen pár desítek minut denně, ale hůř jsou na tom profesionální řidiči,“ podotýká Paolo Leva.
Co tedy můžeme udělat pro to, abychom nezdravý koktejl emisí ve vnitřním prostředí omezili? „Z našeho pohledu by bylo ideální zavést systém certifikátů, díky němuž by se zákazník dozvěděl, jak kvalitní zboží si kupuje a kolik škodlivých látek se z něj může uvolnit. Tomu se ale výrobci pochopitelně brání,“ konstatuje Otmar Geiss.
V některých zemích takové značení už funguje, například ve Švédsku, Finsku nebo Německu - ale jen na dobrovolné bázi, takže je logické, že ho používají spíš ti výrobci, kteří nemají co skrývat.
Ředitelům mateřských škol a podobných zařízení Geiss doporučuje pídit se po informacích a vybírat si materiály s nízkými emisemi. Pomůže také vhodná volba podlahové krytiny: „Linoleum se udržuje lépe než koberec, usazuje se v něm méně plísní a bakterií,“ říká Otmar Geiss.
Nejúčinnějším řešením je ovšem pravidelně větrat. „V mrazivém počasí alespoň krátce, ale intenzivně,“ radí německý expert.
