Ale od začátku: Tým Johna Donoghua a Leigha Hochberga z Brownovy univerzity použil zařízení umožňující přímou registraci aktivity neuronů prostřednictvím 96 mikroelektrod implantovaných do mozkové kůry 25letého Matthewa, který před třemi lety utrpěl zranění míchy.
„Zjistili jsme, že roky po zranění míchy přetrvávají stejné signály mozkové kůry, které kontrolují některou končetinu, a lze jich využít,“ říká profesor Hochberg. Ochrnutý pacient nyní může pohybovat kurzorem na obrazovce, otevřít a sevřít ruku protézy či používat umělou paži prostřednictvím elektrod implantovaných do mozku. Podrobné informace přináší časopis Nature. Část z nich je také dostupná na jeho internetových stránkách Nature.com i těm, kdo nemají předplatné časopisu.
Pacient využil zařízení za devět měsíců celkem 57krát. „Dokázal ovládat kurzor počítače a přitom vést rozhovor, přesně tak, jako zdravý člověk může zároveň mluvit a pracovat s počítačem,“ zdůraznil John Donoghue. Zařízení se nazývá BrainGate a označuje se jako neuromotorická protéza. Jeho používání je podle profesora Donoghua pro pacienty zjevně snadné. Cílem výzkumu je umožnit pacientům s různými formami ochrnutí, aby mohli používat kolečkové křeslo či protézy končetin. A nakonec, s nějakou formou „přemostění“ přerušených nervových spojů, i vlastními svaly.
„Před zavedením technologie do praxe je ale nutné ještě vyřešit mnohé potíže,“ zdůraznil Stephen Scott z Královské Kinstonské univerzity v Kanadě v komentáři zveřejněném v časopise Nature. Přístroj je stále velmi omezující: ochrnutý pacient je „připojen“ na externí počítač, kolem něhož se neustále pohybuje tým techniků.
Zařízení je také v jistém ohledu pro pacienta nebezpečné: jde doslova o drát vedoucí od mozku skrz lebku až do konektoru připevněnému na hlavu pacienta. Otvor v lebce je pozvánkou pro nebezpečné infekce. Podmínkou užívání zařízení nepochybně bude vypracování bezdrátové technologie. Ale největší potíž je v něčem zcela jiném. Zařízení měl kromě Matthewa odzkoušet ještě jeden postižený, podstatně starší než Matthew, ale tomu se vůbec nepodařilo zařízení využít.
Právě na to poukazují kritické hlasy: „Měli ukázat, že jejich zařízení dokáže pracovat po dlouhou dobu, že je bezpečné a spolehlivé, že dokáže nahradit mnohem složitější funkce. A to podle mě tato práce nedokazuje,“ řekl BBC neurobilog Miguel Nicolesis, „hvězda“ oboru bioniky. A dodal: „Myslím, že na klinické zkoušky téhle technologie je příliš brzy.“
Pravdu má jistě v tom, že obor se bouřlivě vyvíjí: ve stejném čísle Nature se objevuje i studie, která zlepšuje výkon softwaru zprostředkovávajícího přenos vzruchů z mozku do počítače.
„Zjistili jsme, že roky po zranění míchy přetrvávají stejné signály mozkové kůry, které kontrolují některou končetinu, a lze jich využít,“ říká profesor Hochberg. Ochrnutý pacient nyní může pohybovat kurzorem na obrazovce, otevřít a sevřít ruku protézy či používat umělou paži prostřednictvím elektrod implantovaných do mozku. Podrobné informace přináší časopis Nature. Část z nich je také dostupná na jeho internetových stránkách Nature.com i těm, kdo nemají předplatné časopisu.
Pacient využil zařízení za devět měsíců celkem 57krát. „Dokázal ovládat kurzor počítače a přitom vést rozhovor, přesně tak, jako zdravý člověk může zároveň mluvit a pracovat s počítačem,“ zdůraznil John Donoghue. Zařízení se nazývá BrainGate a označuje se jako neuromotorická protéza. Jeho používání je podle profesora Donoghua pro pacienty zjevně snadné. Cílem výzkumu je umožnit pacientům s různými formami ochrnutí, aby mohli používat kolečkové křeslo či protézy končetin. A nakonec, s nějakou formou „přemostění“ přerušených nervových spojů, i vlastními svaly.
„Před zavedením technologie do praxe je ale nutné ještě vyřešit mnohé potíže,“ zdůraznil Stephen Scott z Královské Kinstonské univerzity v Kanadě v komentáři zveřejněném v časopise Nature. Přístroj je stále velmi omezující: ochrnutý pacient je „připojen“ na externí počítač, kolem něhož se neustále pohybuje tým techniků.
Zařízení je také v jistém ohledu pro pacienta nebezpečné: jde doslova o drát vedoucí od mozku skrz lebku až do konektoru připevněnému na hlavu pacienta. Otvor v lebce je pozvánkou pro nebezpečné infekce. Podmínkou užívání zařízení nepochybně bude vypracování bezdrátové technologie. Ale největší potíž je v něčem zcela jiném. Zařízení měl kromě Matthewa odzkoušet ještě jeden postižený, podstatně starší než Matthew, ale tomu se vůbec nepodařilo zařízení využít.
Právě na to poukazují kritické hlasy: „Měli ukázat, že jejich zařízení dokáže pracovat po dlouhou dobu, že je bezpečné a spolehlivé, že dokáže nahradit mnohem složitější funkce. A to podle mě tato práce nedokazuje,“ řekl BBC neurobilog Miguel Nicolesis, „hvězda“ oboru bioniky. A dodal: „Myslím, že na klinické zkoušky téhle technologie je příliš brzy.“
Pravdu má jistě v tom, že obor se bouřlivě vyvíjí: ve stejném čísle Nature se objevuje i studie, která zlepšuje výkon softwaru zprostředkovávajícího přenos vzruchů z mozku do počítače.
