Na gymplu jsem školníka často navštěvoval. Stejně jako mnoho jiných studentů onoho neblahého ústavu jsem totiž záhy přišel na způsob, jak se ulít z hodiny. Spočíval v rozbití židle. Erární nábytek míval železnou kostru z několika kusů spojených sváry. Když se člověk dostatečně dlouho houpal jen na jedné noze, ulomila se.
V takovém případě bylo třeba odnést trosky židle školníkovi.
