Uhlíkové nanotrubičky jsou hitem posledních let. Vynikají pevností a přitom jsou asi stotisíckrát tenčí než vlas. Nanotrubičky se využívají v letectví i kosmonautice, ale najdete je pravděpodobně také v nové tenisové raketě nebo lepším horském kole. Mají i pozoruhodné elektrické a optické charakteristiky. Z těchto struktur byl vyroben i vůbec nejčernější materiál světa, který pohlcuje 99,95 procenta světla.
Nanotuby z grafenu (viz vložený text) už průmysl vyrábět dokáže. Ještě širší uplatnění by měl ve formě proužků, jakýchsi nanostuh. Když totiž tloušťka grafenu klesne pod 10 nanometrů, začne se materiál chovat jako polovodič. Přesně to výrobci elektroniky potřebují. Problém je, že takovou strukturu není snadné vyrobit.
Situaci mění dvě práce otisknuté ve včerejším vydání časopisu Nature. Dva na sobě nezávislé týmy představily různé - a přitom vzájemně se doplňující - metody výroby grafenových proužků.
Odleptat nebo rozpárat
Při obou postupech se proužky získávají z lehčeji vyrobitelných nanotrubic. Vědci ze Standfordovy univerzity vedení Hongjiem Daiem vsadili na leptání, široce využívané v elektronickém průmyslu. Přilepili trubičky na vrstvu polymeru a s pomocí ionizovaného argonu z každé trubičky část odstranili. Tloušťka zbylých pruhů se pohybovala mezi 10 až 20 nanometry.
Tým řízený Jamesem Tourem a Dmitrijem Kosynkinem z Rice University v Houstonu vyvinul metodu, jak s pomocí manganistanu draselného a kyseliny sírové rozpárat trubičky po délce. Vzniklé pruhy jsou široké 100 až 500 nm a nejsou polovodivé. Výhodou však je, že jsou dostupné ve větším množství.
Hongjie Dai se pochlubil, že se jeho týmu již povedlo z grafenových proužků vytvořit tranzistory. Zatím si není jistý, zda zvolený postup může být konkurenceschopný. Potenciální výhody, hlavně zvýšení pracovní frekvence o nejméně dva řády, jsou však neodolatelné. Vývoj proto bude rychle pokračovat.
Nanotuby z grafenu (viz vložený text) už průmysl vyrábět dokáže. Ještě širší uplatnění by měl ve formě proužků, jakýchsi nanostuh. Když totiž tloušťka grafenu klesne pod 10 nanometrů, začne se materiál chovat jako polovodič. Přesně to výrobci elektroniky potřebují. Problém je, že takovou strukturu není snadné vyrobit.
Situaci mění dvě práce otisknuté ve včerejším vydání časopisu Nature. Dva na sobě nezávislé týmy představily různé - a přitom vzájemně se doplňující - metody výroby grafenových proužků.
Odleptat nebo rozpárat
Při obou postupech se proužky získávají z lehčeji vyrobitelných nanotrubic. Vědci ze Standfordovy univerzity vedení Hongjiem Daiem vsadili na leptání, široce využívané v elektronickém průmyslu. Přilepili trubičky na vrstvu polymeru a s pomocí ionizovaného argonu z každé trubičky část odstranili. Tloušťka zbylých pruhů se pohybovala mezi 10 až 20 nanometry.
Tým řízený Jamesem Tourem a Dmitrijem Kosynkinem z Rice University v Houstonu vyvinul metodu, jak s pomocí manganistanu draselného a kyseliny sírové rozpárat trubičky po délce. Vzniklé pruhy jsou široké 100 až 500 nm a nejsou polovodivé. Výhodou však je, že jsou dostupné ve větším množství.
Hongjie Dai se pochlubil, že se jeho týmu již povedlo z grafenových proužků vytvořit tranzistory. Zatím si není jistý, zda zvolený postup může být konkurenceschopný. Potenciální výhody, hlavně zvýšení pracovní frekvence o nejméně dva řády, jsou však neodolatelné. Vývoj proto bude rychle pokračovat.
