Články pana profesora Petra čtu velmi ráda

ale tentokrát nesdílím jeho nadšení.

Dediferencované (čili pluripotentní) buňky  se vyskytují v rakovinových nádorech. Ono totiž jakékoliv "rýpání" do buněk s sebou nese riziko, že z tkáňové buňky vznikne buňka rakovinná. A pokud jde o dediferenciaci neřízenou, probíhající náhodně jen pod vlivem nějaké chemikálie, změny pH nebo změny osmolarity prostředí - k tomu bych byla dost skeptická.

Dokonce i všechny manipulace s kmenovými buňkami v sobě nesou jisté riziko vzniku nádorů a jde tak trochu o magii: po aplikaci kmenových buněk se čeká, že si sama cílová tkáň přizpůsobí kmenové buňky k obrazu svému, v procesu má svou úlohu řada nepříliš známých růstových faktorů.

Pokud jde o diabetes

a využití kmenových buněk: problémem diabetiků 2. typu je primárně porucha cílových receptorů pro inzulin, beta-buňky pankreatu produkující inzulín se zničí časem, vyčerpáním, a mohly by být nahrazeny novými beta-.buňkami. (Je celkem jedno, jak by se k nim přišlo - zda transplantací beta-buněk vypěstovaných třeba v tkáňové kultuře nebo získaných z kmenových buněk.) Nějakou dobu by jistě vydržely, ale časem by se vyčerpaly zas. Ještě rychleji by přišly ke zkáze nové beta-buňky u diabetiků 1. typu - tam je primární příčinou inzulínového deficitu a zničení beta-buněk imunitním systémem nemocného (jde o autoimunitní nemoc).  Dokud nebude znám postup, jak vyléčit imunitní systém pacientů, nemají žádné transplantace ani aplikace kmenových buněk u těchto nemocných valný smysl (i když pokusy v tomto směru probíhají - úspěch je však velmi krátkodobý s výjimkou situace, kdy jsou nové beta-buňky uzavírány do kapslí nepřístupných složkám imunitního systému, s čímž je však spousta problémů).

Podvod?

Tady je zajímavý článek:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=7472

Bylo by hezké, kdyby tato metoda fungovala, ale myslím, že moc velký optimismus není na místě.