Geologové měsíční skálu nově analyzovali. Na základě analýzy pak upravili oficiální stáří našeho kosmického souseda. Luna je podle nich stará nejméně 4,46 miliardy let. Je to o čtyřicet milionů let víc, než se dosud uvádělo v učebnicích.
Samotná Sluneční soustava se zformovala zhruba před 4,57 miliardy let. Podmínky v ní byly zpočátku poměrně divoké. Vzájemné srážky planetek i větších těles byly běžnou záležitostí.
Měsíc vznikl podle převládající teorie po srážce Země s tělesem velikosti Marsu. Karambol vymrštil do prostoru kouli žhavého materiálu. Jejím vychladnutím se zformoval náš kosmický průvodce. Během chladnutí vznikly krystaly minerálu zirkonu. Dochovaly se až dodnes.
Zirkon je z chemického pohledu křemičitan zirkoničitý. Část jeho krystalů však navíc obsahuje ještě příměs uranu. Ten se rozpadá na lehčí prvky. Poločas jeho rozpadu je znám už delší dobu. Z množství zbývajícího uranu se proto dá relativně snadno dopočítat stáří každého zirkonového krystalu. To teď nově udělal se vzorkem z Apolla 17 tým Philippa Hecka z Chicagské univerzity.
Modul s Genem Cernanem a Harrisonem Schmittem přistál v měsíčním údolí Taurus–Littrow. Patří do většího útvaru Mare Serenitatis, česky Moře jasu. Měsíční moře jsou tmavé oblasti povrchu našeho kosmického souseda. Vznikly po dopadech velkých těles, které způsobily porušení měsíční kůry. Ze vzniklé trhliny se rozlila žhavá láva.
„Máme teď stáří zirkonů, takže můžeme určit dobu, kdy musel magmatický oceán ztuhnout nebo z velké části ztuhnout,“ řekl Philipp Heck britskému časopisu New Scientist. „To v podstatě ukotvuje celou měsíční chronologii.“
