Putování začněme v Africe. Právě tento světadíl totiž většina antropologů považuje za kolébku lidstva, odkud před mnoha a mnoha lety vyšli první Homo sapiens zabydlovat „zbytek“ planety.
Hyena odhání zlé duchy
„Vesnické maminky v Angole dávají dětem ošklivá jména, třeba Hyena,“ říká Jana Jiroušková z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
Důvod? Matky věří, že zlý duch se takového jména lekne a dítěti neublíží. U některých kmenů je miminko v prvních dnech považováno za cizince, který je jednou nohou ještě v říši předků, odkud musí nejprve odejít. Rodiny udržující tradice svěřují novorozence na několik dní jiné ženě.
Po sedmi až deseti dnech, kdy už má mimino větší naději na přežití, získá jiné, pěknější jméno a tím se uvítá na tomto světě. Obvykle je pojmenováno po nějakém významném předkovi s nadějí, že dítě dosáhne stejného věhlasu jako pradědeček anebo podědí alespoň jeho vlastnosti.
Africký venkov měří úspěšnost rodičů počtem potomků. Bezdětné manželství totiž narušuje řetězec rodinných vazeb. Narození dítěte je proto událostí pro celou vesnici.
Například v Gabunu vyvolávač bubnuje a oznamuje jeho příchod na svět a požaduje pro mimino místo mezi živými. Někdo na druhém konci vesnice slibuje za všechny obyvatele, že novorozence přijmou do společenství a že získá všechna práva a výsady jako ostatní.
Pak se lidé shromáždí na prostranství a rodiče potomka všem ukážou. Náčelník vesnice nebo rodu pokropí dítě vodou, pojmenuje ho a popřeje mu zdraví, hodně potomků, majetku...
Kojenec dostává rozličné amulety na ochranu před zlými duchy. Látkový pytlíček s
odstřiženými vlásky, několik vysušených článků rybí páteře navléknutých na šňůrku, kousek vlny nebo drobný peníz. V Africe totiž lidé většinou věří, že příčinou nemoci, úrazů nebo jiných problémů jsou nadpřirozené síly nebo kouzla někoho v okolí.
Ideálním čarodějnickým materiálem je podle této víry všechno, co se při porodu potřísnilo krví. I pohled na krvácející ženu přináší riziko, například při lovu nebo početí dalšího dítěte. Budoucí maminka proto prožívá svoji těžkou hodinku mimo vesnici a každý zakrvácený kousek látky se po porodu zahrabe, aby neposloužil pro magické obřady.
„Zcela mimořádná pozornost je věnována dvojčatům,“ říká etnografka Jana Jiroušková.
Například u Ašantů ze západní Afriky je rodiče několik dní po porodu předvedli panovníkovi. Děvčata se stala jeho manželkami, chlapci získali hodnost ovívače krále. Den dvojčat připadá na pátek, kdy probíhá rituál Abamo. Jeho součástí je pravidelná koupel sourozenců, jejím smyslem je zajistit bohatou úrodu.
Batongové, obývající pobřeží Delagoa v jihozápadní Africe, zase přisuzují dvojčatům moc ovlivňovat počasí. U jiného kmene Bagandů jsou rodiče záhy po narození svých dvou dětí účastníky obřadu, který má zvýšit plodnost banánovníků. Matka si lehne do trávy poblíž domu a položí si květ banánovníku mezi nohy. Její manžel pak odhodí rostlinu pohlavním údem. Oba pak procházejí krajem a tančí na zahradách svých přátel.
„Nejznámější je kult dvojčat u Jorubů, kteří je považují za děti boha hromu. Při správném uctívání mohou přinést štěstí, ale dokážou se i mstít a trestat,“ poznamenává etnografka Jiroušková.
Když jedno z dětí zemře, objedná rodina u řezbáře ibeji, dutou sošku pro ducha zesnulého dvojčete. Matka pak musí sošce předkládat jídlo, natírat ji olejem a nosit schránku všude s sebou. „Bez ohledu na věk zemřelého mají figury velikost dospělého člověka,“ říká Jiroušková.
Dvojčata však neuctívají u všech afrických kmenů. Například Ibové je kdysi zabíjeli. Soudili, že na rozdíl od zvířat může člověk porodit pouze jedno mládě, takže zrození dvou dětí pokládali za znamení určitého nepořádku a ohrožení životního řádu.
V zemi vycházejícího slunce
Japonci jsou překvapivě dost pověrčiví a nijak se netají například tím, v jakém znamení se narodili. Třeba v roce kance, myši, opice... Každému zvířeti jsou přisuzovány typické vlastnosti, přibližně je tedy jasné, jakou povahu asi má člověk narozený v určitém znamení.
Někteří budoucí rodiče se dokonce rozhodují, zda nemají s narozením potomka počkat na příznivější rok. Rok tygra je třeba pro dívku vyloženě nešťastné znamení, protože kvůli své povaze si bude obtížně hledat ženicha, a proto je určité otálení rodičů na místě.
Podle tradice dostávalo dítě jméno až sedmý den po narození. Patrně proto, že dříve panovala v zemi vysoká kojenecká úmrtnost a rodiče raději vyčkali, jak dítě příchod na svět zvládne.
Na výběru jména se podílí celá rodina obvykle včetně širokého příbuzenstva. Ke slovu přicházejí dlouhé seznamy ve specializovaných příručkách i rady ze všech stran. „Jméno musí být libozvučné a nesmí obsahovat tzv. nešťastné znaky, naopak by mělo být složeno ze znaků, které nejenom krásně vypadají, ale mají i zajímavý význam,“ vysvětluje komplikovanost výběru Alice Kraemerová z Náprstkova muzea.
Dívky často dostávaly jméno zakončené na slabiku „ko“ nebo písmeno „e“, což poslední dobou přestává platit. Čím neobvyklejší jméno, tím lepší. Ale dcera korunního prince a jeho manželky Masako dostala tradiční jméno Aiko, kde „ai“ znamená lásku a „ko“ dítě. Za velmi hezké je považováno také dívčí jméno Masumi, které lze napsat různými znaky, ale jedna varianta zní: „ma“ jako pravda, „su“ - dlouhověkost a „mi“ - krása.
Výběrem jména slavnost sedmého dne nekončí. Radostná událost se oslavuje různě, ale tradičně nesmějí chybět bílé a červené rýžové koláčky, neboť kombinace těchto barev přináší štěstí. Další rituál probíhá, když rodiče přinášejí dítě obvykle 33. den (ale podle krajových zvyklostí to může být i jinak) jeho života krásně nastrojené a zabalené v červeném šálu do svatyně, aby je představili místním božstvům.
Hyena odhání zlé duchy
„Vesnické maminky v Angole dávají dětem ošklivá jména, třeba Hyena,“ říká Jana Jiroušková z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
Důvod? Matky věří, že zlý duch se takového jména lekne a dítěti neublíží. U některých kmenů je miminko v prvních dnech považováno za cizince, který je jednou nohou ještě v říši předků, odkud musí nejprve odejít. Rodiny udržující tradice svěřují novorozence na několik dní jiné ženě.
Po sedmi až deseti dnech, kdy už má mimino větší naději na přežití, získá jiné, pěknější jméno a tím se uvítá na tomto světě. Obvykle je pojmenováno po nějakém významném předkovi s nadějí, že dítě dosáhne stejného věhlasu jako pradědeček anebo podědí alespoň jeho vlastnosti.
Africký venkov měří úspěšnost rodičů počtem potomků. Bezdětné manželství totiž narušuje řetězec rodinných vazeb. Narození dítěte je proto událostí pro celou vesnici.
Například v Gabunu vyvolávač bubnuje a oznamuje jeho příchod na svět a požaduje pro mimino místo mezi živými. Někdo na druhém konci vesnice slibuje za všechny obyvatele, že novorozence přijmou do společenství a že získá všechna práva a výsady jako ostatní.
Pak se lidé shromáždí na prostranství a rodiče potomka všem ukážou. Náčelník vesnice nebo rodu pokropí dítě vodou, pojmenuje ho a popřeje mu zdraví, hodně potomků, majetku...
Kojenec dostává rozličné amulety na ochranu před zlými duchy. Látkový pytlíček s
odstřiženými vlásky, několik vysušených článků rybí páteře navléknutých na šňůrku, kousek vlny nebo drobný peníz. V Africe totiž lidé většinou věří, že příčinou nemoci, úrazů nebo jiných problémů jsou nadpřirozené síly nebo kouzla někoho v okolí.
Ideálním čarodějnickým materiálem je podle této víry všechno, co se při porodu potřísnilo krví. I pohled na krvácející ženu přináší riziko, například při lovu nebo početí dalšího dítěte. Budoucí maminka proto prožívá svoji těžkou hodinku mimo vesnici a každý zakrvácený kousek látky se po porodu zahrabe, aby neposloužil pro magické obřady.
„Zcela mimořádná pozornost je věnována dvojčatům,“ říká etnografka Jana Jiroušková.
Například u Ašantů ze západní Afriky je rodiče několik dní po porodu předvedli panovníkovi. Děvčata se stala jeho manželkami, chlapci získali hodnost ovívače krále. Den dvojčat připadá na pátek, kdy probíhá rituál Abamo. Jeho součástí je pravidelná koupel sourozenců, jejím smyslem je zajistit bohatou úrodu.
Batongové, obývající pobřeží Delagoa v jihozápadní Africe, zase přisuzují dvojčatům moc ovlivňovat počasí. U jiného kmene Bagandů jsou rodiče záhy po narození svých dvou dětí účastníky obřadu, který má zvýšit plodnost banánovníků. Matka si lehne do trávy poblíž domu a položí si květ banánovníku mezi nohy. Její manžel pak odhodí rostlinu pohlavním údem. Oba pak procházejí krajem a tančí na zahradách svých přátel.
„Nejznámější je kult dvojčat u Jorubů, kteří je považují za děti boha hromu. Při správném uctívání mohou přinést štěstí, ale dokážou se i mstít a trestat,“ poznamenává etnografka Jiroušková.
Když jedno z dětí zemře, objedná rodina u řezbáře ibeji, dutou sošku pro ducha zesnulého dvojčete. Matka pak musí sošce předkládat jídlo, natírat ji olejem a nosit schránku všude s sebou. „Bez ohledu na věk zemřelého mají figury velikost dospělého člověka,“ říká Jiroušková.
Dvojčata však neuctívají u všech afrických kmenů. Například Ibové je kdysi zabíjeli. Soudili, že na rozdíl od zvířat může člověk porodit pouze jedno mládě, takže zrození dvou dětí pokládali za znamení určitého nepořádku a ohrožení životního řádu.
V zemi vycházejícího slunce
Japonci jsou překvapivě dost pověrčiví a nijak se netají například tím, v jakém znamení se narodili. Třeba v roce kance, myši, opice... Každému zvířeti jsou přisuzovány typické vlastnosti, přibližně je tedy jasné, jakou povahu asi má člověk narozený v určitém znamení.
Někteří budoucí rodiče se dokonce rozhodují, zda nemají s narozením potomka počkat na příznivější rok. Rok tygra je třeba pro dívku vyloženě nešťastné znamení, protože kvůli své povaze si bude obtížně hledat ženicha, a proto je určité otálení rodičů na místě.
Podle tradice dostávalo dítě jméno až sedmý den po narození. Patrně proto, že dříve panovala v zemi vysoká kojenecká úmrtnost a rodiče raději vyčkali, jak dítě příchod na svět zvládne.
Na výběru jména se podílí celá rodina obvykle včetně širokého příbuzenstva. Ke slovu přicházejí dlouhé seznamy ve specializovaných příručkách i rady ze všech stran. „Jméno musí být libozvučné a nesmí obsahovat tzv. nešťastné znaky, naopak by mělo být složeno ze znaků, které nejenom krásně vypadají, ale mají i zajímavý význam,“ vysvětluje komplikovanost výběru Alice Kraemerová z Náprstkova muzea.
Dívky často dostávaly jméno zakončené na slabiku „ko“ nebo písmeno „e“, což poslední dobou přestává platit. Čím neobvyklejší jméno, tím lepší. Ale dcera korunního prince a jeho manželky Masako dostala tradiční jméno Aiko, kde „ai“ znamená lásku a „ko“ dítě. Za velmi hezké je považováno také dívčí jméno Masumi, které lze napsat různými znaky, ale jedna varianta zní: „ma“ jako pravda, „su“ - dlouhověkost a „mi“ - krása.
Výběrem jména slavnost sedmého dne nekončí. Radostná událost se oslavuje různě, ale tradičně nesmějí chybět bílé a červené rýžové koláčky, neboť kombinace těchto barev přináší štěstí. Další rituál probíhá, když rodiče přinášejí dítě obvykle 33. den (ale podle krajových zvyklostí to může být i jinak) jeho života krásně nastrojené a zabalené v červeném šálu do svatyně, aby je představili místním božstvům.
