V časopise Current Biology to napsal čínsko-britský tým vědců. Vedli ho Fu-wen Wei z Akademie věd v Pekingu a Michael Bruford z Cardiffské univerzity. Dosud nejspolehlivěji určili, kolik pand velkých žije ve Wanglangské přírodní rezervaci v provincii S-čchuan na západě centrální Číny, v hlavním středisku jejich přímé ochrany.
První dvě celostátní čínská sčítání těchto tvorů doložila úpadek populací. Zatím poslední počítání, završené roku 2002, již přineslo náznaky, že se stavy pand stabilizovaly a mírně rostou. Klasické metody sčítání zvířat ve volné přírodě ovšem trpí řadou nepřesností. Zejména v nepřehledném lesním terénu, v jakém žijí pandy. Weiův a Brufordův tým proto využil genetický průzkum založený na analýze trusu. Zvířata jím lze objektivně „individualizovat“. Sběr trusu je neruší. Skvěle se to osvědčilo na mnoha místech světa, například v afrických pralesích.
Výsledky příjemně překvapily: I slibná čísla z roku 2002 počet wanglangských pand podhodnotila o více než polovinu! Žije tam totiž nejméně 35 samců a 31 samic čili 66 jedinců. Přitom v roce 1968 odhady uváděly 196 kusů. ale roku 1985 pouhých 19 a v roce 1998 stále jen 27. Nyní napočítaných 66 pand více než zdvojnásobuje populaci. To nemůže odrážet přirozený vývoj - dřívější odhady musely být nepřesné.
Ještě důležitější je, že genetické detaily neodhalily populační krizi následkem příbuzenského křížení, jíž se ochranáři obávali. Sčítání završené roku 2002 dospělo k 1596 pandám velkým v celé Číně. Weiův a Brufordův tým dle řady okolností soudí, že výsledky z wanglangské rezervace lze přibližně přenést i na situaci jinde. Ve volné přírodě tak přežívá snad až tři tisíce pand velkých. Asi dvě třetiny z nich žijí v síti rezervací, jež založila čínská vláda po zprávách o alarmujícím úbytku těchto zvířat. Zbytek chrání přísná opatření proti pytlákům a odlesňování.
Světový fond pro ochranu zvířat si pandu velkou zvolil do znaku. Kromě „milého“ vzhledu, poutajícího zájem, měl k tomu odborné důvody. Panda velká zvláště trpí expanzí lidí do divočiny. Je to plachý tvor odkázaný na jeden hlavní typ potravy, bambusové výhonky. Kdysi obýval většinu Číny a přilehlé oblasti jihovýchodní Asie.
Dnes žije ve volné přírodě již jen místně v horách východně od Tibetské plošiny, převážně v provincii S-čchuan. Její populace zdecimovali zvláště ve 20. století lidé lovem a odlesňováním. Svůj podíl měly i jiné vlivy, například masové odumírání bambusu v 80. letech minulého století.
První dvě celostátní čínská sčítání těchto tvorů doložila úpadek populací. Zatím poslední počítání, završené roku 2002, již přineslo náznaky, že se stavy pand stabilizovaly a mírně rostou. Klasické metody sčítání zvířat ve volné přírodě ovšem trpí řadou nepřesností. Zejména v nepřehledném lesním terénu, v jakém žijí pandy. Weiův a Brufordův tým proto využil genetický průzkum založený na analýze trusu. Zvířata jím lze objektivně „individualizovat“. Sběr trusu je neruší. Skvěle se to osvědčilo na mnoha místech světa, například v afrických pralesích.
Výsledky příjemně překvapily: I slibná čísla z roku 2002 počet wanglangských pand podhodnotila o více než polovinu! Žije tam totiž nejméně 35 samců a 31 samic čili 66 jedinců. Přitom v roce 1968 odhady uváděly 196 kusů. ale roku 1985 pouhých 19 a v roce 1998 stále jen 27. Nyní napočítaných 66 pand více než zdvojnásobuje populaci. To nemůže odrážet přirozený vývoj - dřívější odhady musely být nepřesné.
Ještě důležitější je, že genetické detaily neodhalily populační krizi následkem příbuzenského křížení, jíž se ochranáři obávali. Sčítání završené roku 2002 dospělo k 1596 pandám velkým v celé Číně. Weiův a Brufordův tým dle řady okolností soudí, že výsledky z wanglangské rezervace lze přibližně přenést i na situaci jinde. Ve volné přírodě tak přežívá snad až tři tisíce pand velkých. Asi dvě třetiny z nich žijí v síti rezervací, jež založila čínská vláda po zprávách o alarmujícím úbytku těchto zvířat. Zbytek chrání přísná opatření proti pytlákům a odlesňování.
Světový fond pro ochranu zvířat si pandu velkou zvolil do znaku. Kromě „milého“ vzhledu, poutajícího zájem, měl k tomu odborné důvody. Panda velká zvláště trpí expanzí lidí do divočiny. Je to plachý tvor odkázaný na jeden hlavní typ potravy, bambusové výhonky. Kdysi obýval většinu Číny a přilehlé oblasti jihovýchodní Asie.
Dnes žije ve volné přírodě již jen místně v horách východně od Tibetské plošiny, převážně v provincii S-čchuan. Její populace zdecimovali zvláště ve 20. století lidé lovem a odlesňováním. Svůj podíl měly i jiné vlivy, například masové odumírání bambusu v 80. letech minulého století.
