Ale může vískání posloužit také k získání pocty nejvyšší, statusu alfa samce? Většina zaznamenaných pozorování naznačovala, že i když jistá míra diplomacie je k udržení vlády v šimpanzí tlupě nutná vždy, vůdčímu zvířeti se mnohem více hodí mít svaly než být pozorný k ostatním.
Velikost však není všechno, ukázalo nedávné sledování tlupy šimpanzů v národním parku Gombe v Tanzanii. Zaměstnanci rezervace kromě jiného prováděli i pravidelné vážení všech členů skupiny. Tato měření spolu s podrobně popsanou mocenskou historií tlupy ukázala Marku Fosterovi z Ústavu Jane Godallové při minnesotské univerzitě, jakou taktiku používají alfa samci při cestě na vrchol.
Od Froda k Freudovi
Jméno malého hrdiny Tolkienovy knihy připadlo v Gombe na samce, který se snad nemohl více lišit od románové předlohy. Jako alfa samec „sloužil“ v letech 1997 až 2003 a během této doby se, stejně jako po zbytek života, vyznačoval vysokou mírou agresivity. Tlupě vládl železnou rukou.
Několikrát zaútočil i na lidi, kteří jeho skupinu sledovali, například na náhodného návštěvníka parku, populárního tvůrce novinových komiksů Garyho Larsona. Ale Frodo si to mohl dovolit. Byl nejtěžším šimpanzem v Gombe, ve vrcholné formě vážil 51,2 kilogramu.
Naproti tomu jenom 37 kilogramů vážící Wilkie se místo předvádění vlastní síly, se kterým by asi neměl velký úspěch, věnoval péči o ostatní členy tlupy. Ze všech sledovaných zvířat trávil nejvíce času probíráním cizí srsti.
Také byl – na rozdíl od jiných samců ve významném postavení – při probírání srsti častěji iniciátorem a aktivním činitelem; spíše se staral o jiné, než aby se ostatní věnovali jemu. Svoje postavení na čele tlupy si Wilkie i přes mizivé fyzické dispozice udržel v letech 1989 až 1992.
Jakousi zlatou střední cestu, jak v agresivitě, tak v péči o jiné, představoval Frodův bratr Freud, který vládl tlupě v letech 1993 až 1997. Frodo ho titulu zbavil v době, kdy Freud onemocněl.
Jmenovec rakouského psychologa se zúčastňoval „probíracích“ skupinových sezení poměrně často, ale spíše o sebe nechával pečovat, než aby se věnoval cizí srsti.
Společenské sklony všech tří samců se nikterak neměnily se změnou jejich postavení. Probírání srsti tak nepředstavovalo jenom účelové „sbírání hlasů“ nebo odměnu za vyšší postavení, domnívají se vědci ve studii zveřejněné časopisem American Journal of Primatology.
Hned několik starších prací přitom naznačovalo, že o srst vysoce postavených samců jeví členové tlupy větší starost. Nesrovnalost by podle Marka Fostera a kolegů mohl vysvětlit charakter pozorování v Gombe. Jedná se totiž o sledování dlouhodobé, zatímco většina prací v oboru (alespoň z volné přírody) studuje zvířata jenom kratší dobu, a poskytuje tak poněkud zkreslené údaje.
Právě bohatství dat ze sledování tlupy v Gombe otevřelo vědcům vzácný pohled na dynamiku moci u našich nejbližších příbuzných. Ale omezení na pouhé tři samce řadí studii spíše mezi výchozí body pro další práce, nelze ji brát jako definitivní tečku za otázkou, zda moc „přirozeně“ patří silnějším.
Velikost však není všechno, ukázalo nedávné sledování tlupy šimpanzů v národním parku Gombe v Tanzanii. Zaměstnanci rezervace kromě jiného prováděli i pravidelné vážení všech členů skupiny. Tato měření spolu s podrobně popsanou mocenskou historií tlupy ukázala Marku Fosterovi z Ústavu Jane Godallové při minnesotské univerzitě, jakou taktiku používají alfa samci při cestě na vrchol.
Od Froda k Freudovi
Jméno malého hrdiny Tolkienovy knihy připadlo v Gombe na samce, který se snad nemohl více lišit od románové předlohy. Jako alfa samec „sloužil“ v letech 1997 až 2003 a během této doby se, stejně jako po zbytek života, vyznačoval vysokou mírou agresivity. Tlupě vládl železnou rukou.
Několikrát zaútočil i na lidi, kteří jeho skupinu sledovali, například na náhodného návštěvníka parku, populárního tvůrce novinových komiksů Garyho Larsona. Ale Frodo si to mohl dovolit. Byl nejtěžším šimpanzem v Gombe, ve vrcholné formě vážil 51,2 kilogramu.
Naproti tomu jenom 37 kilogramů vážící Wilkie se místo předvádění vlastní síly, se kterým by asi neměl velký úspěch, věnoval péči o ostatní členy tlupy. Ze všech sledovaných zvířat trávil nejvíce času probíráním cizí srsti.
Také byl – na rozdíl od jiných samců ve významném postavení – při probírání srsti častěji iniciátorem a aktivním činitelem; spíše se staral o jiné, než aby se ostatní věnovali jemu. Svoje postavení na čele tlupy si Wilkie i přes mizivé fyzické dispozice udržel v letech 1989 až 1992.
Jakousi zlatou střední cestu, jak v agresivitě, tak v péči o jiné, představoval Frodův bratr Freud, který vládl tlupě v letech 1993 až 1997. Frodo ho titulu zbavil v době, kdy Freud onemocněl.
Jmenovec rakouského psychologa se zúčastňoval „probíracích“ skupinových sezení poměrně často, ale spíše o sebe nechával pečovat, než aby se věnoval cizí srsti.
Společenské sklony všech tří samců se nikterak neměnily se změnou jejich postavení. Probírání srsti tak nepředstavovalo jenom účelové „sbírání hlasů“ nebo odměnu za vyšší postavení, domnívají se vědci ve studii zveřejněné časopisem American Journal of Primatology.
Hned několik starších prací přitom naznačovalo, že o srst vysoce postavených samců jeví členové tlupy větší starost. Nesrovnalost by podle Marka Fostera a kolegů mohl vysvětlit charakter pozorování v Gombe. Jedná se totiž o sledování dlouhodobé, zatímco většina prací v oboru (alespoň z volné přírody) studuje zvířata jenom kratší dobu, a poskytuje tak poněkud zkreslené údaje.
Právě bohatství dat ze sledování tlupy v Gombe otevřelo vědcům vzácný pohled na dynamiku moci u našich nejbližších příbuzných. Ale omezení na pouhé tři samce řadí studii spíše mezi výchozí body pro další práce, nelze ji brát jako definitivní tečku za otázkou, zda moc „přirozeně“ patří silnějším.
