Rozsudek nad pojídačem ptáků

První známky o nočních rejdech těchto tvorů se objevily v roce 2000, kdy dva italští biologové, Gianna Dondiniová a Simon Vergari z univerzity v italské Florencii, objevili v trusu netopýrů obrovských pozůstatky ptačího peří. Rozruch ale vzbudila až zpráva španělského týmu pod vedením Carlose Ibaneze uveřejněná roku 2001 v časopise PNAS, i když se jeho tvrzení kryla se závěry italských vědců.

Ibanez s kolegy objevil v trusu netopýrů z jižního Španělska zbytky peří. To ho vedlo k dalšímu zkoumání chování tohoto druhu netopýrů a také k revizi jeho technického vybavení: tedy způsobu stavby křídel a fungování radaru.

Netopýr obrovský má poměrně malou plochu křídel, která jsou vhodná spíše pro pohyb vyšší rychlostí. Jiné druhy netopýrů, které loví drobnou a pomalejší kořist, mají vzhledem ke své hmotnosti velká křídla. Jsou vhodná pro pomalejší let, náročný na manévrování, v blízkosti země nebo v podrostu.

Také echolokační zařízení vykazovalo známky specializace: netopýr obrovský používá dlouhé pulzy o nízké frekvenci, vhodné ke hledání kořisti na „širém nebi“.
Specializované vybavení samozřejmě neznamená, že netopýři musí lovit ptáky. A také neloví jenom je: Ibanez s kolegy zjistil, že nejvíce peří je v netopýřím trusu během dvou období v roce, kdy oblastí táhnou miliony stěhovavých ptáků do Afriky nebo z Afriky.

Některé druhy, například červenka, jsou podstatně drobnější než netopýr obrovský, který může vážit více než 50 gramů a má rozpětí až 45 cm. Naproti tomu červenka obecná má kolem 20 gramů. Během extrémního výdeje energie v době migrace jejich váha ještě o několik gramů klesá.

Protože se ptačí zbytky nenašly u kolonií netopýrů, Ibanez se domníval, že netopýři požírají drobné ptáky podobně jako hmyz: s kořistí nepřistávají, ale spořádají ji přímo za letu.

Ozvaly se odmítavé reakce: biolog Raphael Arlettaz z univerzity v Bernu například poukazoval na to, že v trusu netopýrů nejsou ptačí kosti. Ty však objevil průzkum elektronovým mikroskopem.

Arlettaz také namítal, že peří se do trusu netopýrů mohlo dostat nedopatřením: lokační zařízení netopýrů mohlo peří vyhodnotit jako kořist. Ukázalo se však, že v době ptačí migrace peří tvořilo velkou část všech zkoumaných vzorků netopýřího trusu. Kdyby netopýři během nočních výletů polykali peří v takovém množství, velkou šanci na přežití by neměli.

A tak nakonec pod váhou argumentů Arlettaz přešel na „druhou stranu“. Spolu s Ibanezem se podílel na nejnovější práci zveřejněné v posledním čísle časopisu PLoS ONE. Podle ní se v krvi netopýrů objevují chemické stopy ptačího masa. Ale téměř výhradně jen v období velké migrace zpěvných ptáků.

Teď zbývá jediné: chytit pachatele při činu. Protože však netopýří noční lov probíhá ve výškách okolo 700 metrů nad zemí, netopýřího dravce in flagranti kamery asi jen tak nezachytí.