Sýkorky s dozimetrem v zobáku

Dvě desítky let po neštěstí v černobylské jaderné elektrárně se okolí změnilo v unikátní radioaktivní „přírodní rezervaci“. Ze širokého okolí elektrárny se muselo krátce po nehodě vystěhovat celé okresní město, několik městeček a mnoho vesnic. Celkem na sto tisíc lidí.

Bakterie ukazuje cestu kosmonautům

Za nejničivější účinek radioaktivity se dlouho považovalo to, že dokáže rozštěpit řetězec DNA. Případ superodolné bakterie Deinococcus radiodurans ukazuje, že rozbití dědičné informace ještě nemusí být smrtelné.  Deinococcus radiodurans vědci považují za Ramba mezi živými organismy. Je mimořádně odolná vůči ionizujícímu záření. Této bakterii se vede dobře i při tisícinásobku úrovně radiace smrtelné pro jiné mikroorganismy. Jak je to možné? Podle Michaela Dalyho z americké Uniformed Services University je to tím, že má k dispozici odolný „opravný systém“. Dalyho tým zjistil, že „nezranitelnost“ vůči radiaci je spojena s výskytem hořčíkových iontů. Ty zabraňují poškození bílkovin, které opravují polámanou DNA. Daly doufá, že s pomocí této bílkoviny bude jednou možné zvýšit například odolnost kosmonautů. To by bylo užitečné zejména při meziplanetárních letech, kde nemoc z ozáření bude představovat velké riziko.

Přes nesouhlas sovětských a později ukrajinských úřadů se jich sice několik set vrátilo, ale to je jen kapka v moři. Místa dříve obsazená lidmi postupně zaujala zvířata. V chráněné oblasti nyní žijí i vzácné druhy. Vrátili se tam velcí dravci jako orli, medvědi či vlci a jejich stavy se dále zvyšují.

Zakázaná zóna může vědcům nabídnout poznatky, které nelze získat nikde jinde. Jen zde mohou probíhat experimenty sledující vliv zvýšené radiace na rostliny a živočichy v přírodních podmínkách.

Anders Moller z pařížské Univerzity Pierra a Marie Curieových a Tim Mousseau z University of South Carolina chtěli zjistit, zda ptáci rozlišují mezi místy s různou úrovní radioaktivity. Ke sledování si vybrali dva běžné druhy – známou sýkoru koňadru a lejska černohlavého. V lese ležícím jen tři kilometry od reaktoru, který v roce 1986 vybuchl, rozvěsili více než 200 budek. Protože se radioaktivní materiál po explozi rozmístil velmi nerovnoměrně, mohli vědci umístit budky do míst, která se podobají ve faktorech, jako je přístup k potravě, ale mají přitom velmi rozdílnou úroveň zbytkové radiace. Na některých místech vědci naměřili dvoutisíckrát vyšší záření, než kolik by odpovídalo přirozeným podmínkám, uvádí časopis New Scientist.

Výsledky prokázaly, že lejskové jsou na radiaci háklivější než sýkory. Více ozářeným místům se ale vyhýbají oba druhy. Takové chování je pro ptáky určitě výhodné. Delší dobu je známo, že černobylské vlaštovky mají deformované sperma a dají se u nich předpokládat i jiné poruchy. Vědci ale nedokážou vysvětlit, jakým smyslem ptáci poznají, která budka je jak kontaminovaná.