Astrální cestování nezní jako něco, čím by se měli zabývat výzkumníci. Přesto i tzv. mimotělní zážitky lákají vědce jako každá jiná záhada. Ale jejich tajemství lze stěží zkoumat pouze na základě popisů ex post. Mnohem více by psychologům a neurologům pomohlo, kdyby měli možnost připravit podobný zážitek v kontrolovaných laboratorních podmínkách.
Postup, který dokáže mimotělní prožitky v lidské mysli vyvolat, představily nezávisle na sobě dva různé vědecké týmy v posledním čísle časopisu Science. V obou případech vznikly „spiritistické zážitky“ u zkoumaných osob díky šalebným zařízením vytvářejícím virtuální realitu.
Vědci obelhali zrak dobrovolníků pomocí kamery. Speciální brýle účastníkům pokusu přenášely obraz kamer umístěných několik metrů od jejich těla. Protože jinak neposkytovaly dobrovolníkům žádný výhled, jejich zrak byl v této iluzi dokonale uvězněn. Pak si psychologové přivolali na pomoc ještě klam doteku.
Tým Bigny Lenggenhagerové a Olafa Blankeho ze Švýcarského federálního ústavu technologií v Lausanne účastníkům kurzu promítal do helmy „virtuální reality“ obraz figuríny, které se na zádech dotýkal cizí předmět. Dobrovolníci v tu samou chvíli hlásili, že cítí také dotek na zádech a zaměňovali sebe sama s figurínou, která ve skutečnosti stála o několik metrů dál. Jako by se na sebe dívali očima někoho jiného.
Podobný virtuální trik sehrál na své „objekty“ i Švéd Henrik Ehrsson, toho času na Univerzity College v Londýně. Účastníci viděli skrze objektiv kamery umístěné mimo tělo a viděli jím předmět přibližující se ke kameře. Ve stejnou chvíli ucítili dotek na vlastním těle.
Jak zvláštní pocit je vnímat sám sebe zvenčí, si vyzkoušel i sám experimentátor. „Máte opravdu pocit, že sedíte na jiném místě místnosti a vidíte před sebou věc, o které víte, že jste to vy, ale přitom máte silný pocit, že to vy nejste,“ popsal svůj matoucí zážitek v reportáži o pokusu v časopisu Science. Oba experimenty ukazují, že pocit pobývání ve vlastním těle zásadním způsobem ovlivňuje koordinace zrakových a hmatových vjemů. Pokud nejsou v souladu, „mozek sám sebe obelhává, protože se snaží vytvořit smysluplné řešení ze špatných nebo nepřesných údajů,“ domnívá se Ehrsson.
Pokusy nevytvořily mimotělní zážitky v jejich plné šíři, ale „víc se jim v laboratoři možná ani přiblížit nelze,“ komentoval výzkum pro Science Peter Brugger z Univerzitní nemocnice v Curychu.
Někteří vědci si od výsledků slibují racionální vysvětlení iracionálních jevů. „Přirozené vysvětlení podobných zážitků sice nedokazuje, že astrální jevy, duše nebo duchové neexistují, ale rozhodně se stávají nadbytečnými,“ řekla psycholožka Susan Blackmoreová ze Západoanglické univerzity v Bristolu časopisu Nature.
