Stejně jako všechny včely, ani asijský druh včela východní (Apis cerana) se svou velikostí nemůže ubránit útokům obřích sršní Vespa soror nebo Vespa mandarinia, které jsou čtyřikrát až pětkrát větší než včela. Zatímco běžná sršeň útočí sama, obří druhy útočí ve skupinách. První z nich chemicky označkuje úl třením břicha o něj a poté se vrátí s až padesátkou dalších sršní, vysvětluje Heather Mattilaová, profesorka biologie na Americké univerzitě ve Wellesley a autorka studie.
Kvůli mandlovému mléku umírají včely. Co tedy pít, když se chceme vyvarovat mléčných výrobků? |
Jejich cílem je „ovládnout úl, zabít nebo vyhnat všechny dělnice, dostat se do hnízda, ukořistit všechny larvy a odnést si je do vlastního hnízda, kde jimi krmí mladé,“ vysvětluje Mattilaová.
Včely proti těmto náletům nejsou bezbranné. Umí se například zformovat do koule okolo sršně a teplo, které vyzařují, ji zabije. Použití exkrementů však vědci zaznamenali poprvé. Bylo dílem náhody, že spoluautor studie Gard Otis při cestě po Vietnamu pochopil, že věci okolo vchodu do úlu jsou exkrementy. Několik včelařů si všimlo, že včely po útoku sršně něco přidávají na svůj úl, ale jen jeden vyslovil hypotézu o výkalech.
„Mysleli jsme si, že to dělají nevědomky, protože včely nesbírají exkrementy,“ uvedla Mattilaová a dodala, že včely jsou velmi čistotný a pečlivý druh.
Ve skutečnosti to ale dělají záměrně, kousky hnoje nebo drůbežího trusu dávají ke vchodu do úlu po útoku roje nebo už po označení průzkumnou sršní. Tým vědců také zjistil, že tato obrana je tím účinnější, čím vyšší je hustota exkrementů na úlu. Vědci zkoumali tři včelíny po dobu dvou měsíců na podzim, kdy jsou útoky sršní nejintenzivnější.
V průměru sršně strávily čtyřikrát méně času u vchodu do úlu, když byl posetý výkaly, a okusování vchodu se snížilo o třetinu. Vědci tak získali důkaz, že exkrementy fungují jako odpuzovač a jejich pach by navíc mohl překrýt vůni úlu nebo stopy zanechané první sršní.
Heather Mattilaová však přiznává, že vědci nevědí, proč tato metoda funguje. Důvodem může být některá ze složek potravy zvířat, například určitá rostlina, nebo zcela prozaicky exkrement samotný.
Pro srovnání profesorka uvádí nedávnou studii, kde japonské včely pokrývaly vchod úlu rozmělněnými kousky rostlin, a předpokládá, že jejich vůně zmátla chemické signály mezi sršněmi.
Profesorka však varuje, že není možné zjednodušeně předpokládat, že k ochraně před sršněmi stačí jakékoliv exkrementy, ale je naopak potřeba zjistit, který konkrétní prvek včely ke své obraně používají. A nakonec není možné zapomenout ani na riziko znečištění včelího medu studovanou aromatickou látkou.
