Prodloužit život je cíl natolik lákavý, že se ho moderní věda nestydí sdílet se svou pratetou alchymií. Nyní italští vědci prodloužili rybě druhu Nothonbranchius furtzeri život o polovinu. Ale ani s tímto zásahem se ryba nedočkala žádného požehnaného věku. Obvykle tahle rybí „jepice“ hyne sešlostí stářím ve věku deseti týdnů. Po kúře nasazené neurologem Alessandrem Cellerinem z univerzity v Pise se jim život prodloužil o něco přes měsíc. Přesto jsou výsledky považovány za průlomové.
Cellerino podával „jepičím“ rybám v potravě resveratrol, který se vyskytuje v červeném víně. Vysokým obsahem resveratrolu vyniká například odrůda rulandské modré. Mnoha nižším živočichům, například kvasinkám, červům nebo muškám octomilkám prodlužuje resveratrol významně život. Mobilizuje u nich látky zvané sirtuiny, které chrání dědičnou informaci před poškozením.
Právě poškození DNA stojí v pozadí mnoha příznaků stáří. S defekty v DNA stoupá v buňkách riziko zhoubného bujení. Chyby v dědičné informaci snižují schopnost tkání a orgánů vyrábět energii, která živočichu chybí.
Přesto se odborníci zdráhali prohlásit resveratrol za elixír mládí. Bezobratlí živočichové se od obratlovců včetně člověka v mnoha směrech liší. Vědci si chtěli ověřit, jestli resveratrol neztrácí u vyšších živočichů nic ze své „omlazovací síly“. Pokusy na myších by byly pro začátek zbytečně složité, protože tito hlodavci se v laboratorních chovech dožívají více než dvou let a na výsledky bychom čekali nepříjemně dlouho.
Cellerino hledal náhradu a jeho volba padla na rybu Nothonbranchius furtzeri, jejíž krátký životní cyklus objevil před dvěma roky. Už tenkrát vyzýval kolegy z vědeckého světa, aby tuto tropickou rybu vyzkoušeli jako vhodný objekt k hledání cest k oddálení stáří.
Nakonec Cellerino provedl první pokusy na krátkověké rybě sám. Celkem 150 ryb krmil potravou s různým množstvím resveratrolu. Nízké dávky zůstaly bez účinku, ale středně vysoké dávky prodloužily rybám život o třetinu a vysoké dávky zajistily rybám padesátiprocentní prodloužení života.
Ještě důležitější se zdá, že resveratrol dovoloval rybám, aby se dožívaly „metuzalémského“ věku ve velmi dobré kondici. Při testování paměti nejevily ani v „pokročilém věku“ deseti týdnů jinak celkem obvyklé známky „sklerózy“. Pamatovaly si naučené dovednosti mnohem déle než ryby, které resveratrolovou dietu nedostávaly.
Výsledky těchto pozorování potvrdilo i vyšetření mozku, které u ryb krmených resveratrolem neodhalilo výrazný úbytek nervových buněk. Také svaly fungovaly starým rybám na resveratrolové dietě jako mladíkům. Zatím není jasné, zda resveratrol působí na ryby stejně jako na kvasinky a další vývojově nižší organismy prostřednictvím sirtuinů.
„Z pokusů na rybách lze s vysokou pravděpodobností usuzovat, že resveratrol může chránit před chorobami provázejícími člověka ve stáří,“ tvrdí Cellerino. Výsledky zveřejněné v časopise Current Biology jsou v souladu s četnými lékařskými studiemi, jež naznačují, že střídmá konzumace červeného vína prospívá lidskému zdraví. Možná právě vlivem resveratrolu.
Vědecky „zaručené“ elixíry dlouhověkosti
Spektrum „zaručených“ receptů na dlouhý život je hodně pestré. Vedle naprostých dryáků různých šarlatánů se nabízejí prostředky, na které přísahají i věhlasní vědci.
Ani dobrozdání odborníků není vždy zárukou spolehlivosti. Laureát Nobelovy ceny Linus Pauling přísahal na vysoké dávky vitaminu C, což je dnes považováno ze jeden z největších Paulingových omylů.
Mnoho odborníků na výživu spoléhá na látky ze skupiny tzv. antioxidantů (např. vitaminu E), které nás mají chránit před účinky volných radikálů narušujících nejrůznější „součástky“ buněk včetně dědičné informace.
Početná skupina hledačů věčného mládí upírá naděje ke střídmosti v jídle. Snížení příjmu kalorií totiž průkazně prodlužuje život laboratorním zvířatům.
Mezi nejpříjemnější cesty k dlouhověkosti lze počítat „středomořskou“ dietu, která je základem jídelníčku národů kolem Středozemního moře. Ta nešetří dary moře a je bohatá na ovoce, zeleninu a kvalitní oleje. Její nedílnou součástí je i střídmá konzumace alkoholu.
