Miliony lidí s postupující poruchou zraku či úplně slepých získaly reálnou naději na zlepšení svého stavu. Vůbec poprvé se totiž podařilo obnovit funkci sítnice, orgánu, který zachycuje světelné paprsky a přeměňuje je v nervové impulzy, ze kterých pak mozek skládá ucelený obraz.
Sítnice sama o sobě není schopna regenerace. Týmu britských a amerických vědců vedených Robinem Alim a Robertem MacLarenem se však v několika případech podařilo tuto překážku obejít. Pacienty byli hlodavci pozměnění genetickou manipulací, kvůli níž postupně ztráceli zrak. Věrně tak imitovali poruchy, k nimž na sítnici dochází ve vyšším věku, při cukrovce a progresivní degeneraci sítnice. O výsledcích výzkumu informoval ve své on-line verzi časopis Nature.
Slibné místo
Za ideální zdroj „náhradních dílů“, použitelných při transplantacích a léčbě, jsou považovány kmenové buňky. V rané fázi vývoje se totiž mohou změnit v libovolný orgán těla. Vědci se domnívali, že obzvláště vhodným místem pro využití kmenových buněk je právě sítnice. Pokud by buňky dokázaly nahradit zničené fotoreceptory, byla by funkčnost oka obnovena, protože nervové spoje vedoucí do mozku zůstávají většinou neporušené.
Pokusy o léčbu slepoty transplantací kmenových buněk však pokaždé selhaly. Došlo k tomu pravděpodobně proto, že buňky ještě nebyly dostatečně vyvinuté. Voperované buňky se nikdy nevyvinuly natolik, aby se do sítnice mohly začlenit. Ali a MacLaren však použili buňky odebrané myším starým tři až pět dnů. V tu dobu se již sítnice začíná vyvíjet a o dalším osudu buněk je již rozhodnuto.
Nápad se osvědčil. Implantovaní „náhradníci“ se ujali a navázali spojení s uchovanými nervovými spoji. Proto se myši vrátil zrak. A sítnice začala růst nových fotoreceptorů překvapivě podporovat.
Kde vzít dárce
Pokud by lékaři chtěli získat lidské buňky ve stejné fázi vývoje, museli by je získat mezi čtvrtým a šestým měsícem těhotenství. To je z etických důvodů nepřípustné a vědci ani nechtějí touto cestou jít. Slibnější by podle doktora MacLarena mělo být využití dospělých kmenových buněk, které by byly geneticky upravené tak, aby napodobily chování myšího transplantátu. Takové buňky se podle nových výzkumů nacházejí na okrajích sítnice.
Vědci věří, že první transplantace fotoreceptorů do sítnice člověka se uskuteční do deseti let. „Nechci vzbuzovat falešné naděje,“ cituje BBC Roberta MacLarena. „Když však mám před sebou mladého pacienta, mohu mu říct, že pomoc snad přijde během jeho života.“
Sítnice sama o sobě není schopna regenerace. Týmu britských a amerických vědců vedených Robinem Alim a Robertem MacLarenem se však v několika případech podařilo tuto překážku obejít. Pacienty byli hlodavci pozměnění genetickou manipulací, kvůli níž postupně ztráceli zrak. Věrně tak imitovali poruchy, k nimž na sítnici dochází ve vyšším věku, při cukrovce a progresivní degeneraci sítnice. O výsledcích výzkumu informoval ve své on-line verzi časopis Nature.
Slibné místo
Za ideální zdroj „náhradních dílů“, použitelných při transplantacích a léčbě, jsou považovány kmenové buňky. V rané fázi vývoje se totiž mohou změnit v libovolný orgán těla. Vědci se domnívali, že obzvláště vhodným místem pro využití kmenových buněk je právě sítnice. Pokud by buňky dokázaly nahradit zničené fotoreceptory, byla by funkčnost oka obnovena, protože nervové spoje vedoucí do mozku zůstávají většinou neporušené.
Pokusy o léčbu slepoty transplantací kmenových buněk však pokaždé selhaly. Došlo k tomu pravděpodobně proto, že buňky ještě nebyly dostatečně vyvinuté. Voperované buňky se nikdy nevyvinuly natolik, aby se do sítnice mohly začlenit. Ali a MacLaren však použili buňky odebrané myším starým tři až pět dnů. V tu dobu se již sítnice začíná vyvíjet a o dalším osudu buněk je již rozhodnuto.
Nápad se osvědčil. Implantovaní „náhradníci“ se ujali a navázali spojení s uchovanými nervovými spoji. Proto se myši vrátil zrak. A sítnice začala růst nových fotoreceptorů překvapivě podporovat.
Kde vzít dárce
Pokud by lékaři chtěli získat lidské buňky ve stejné fázi vývoje, museli by je získat mezi čtvrtým a šestým měsícem těhotenství. To je z etických důvodů nepřípustné a vědci ani nechtějí touto cestou jít. Slibnější by podle doktora MacLarena mělo být využití dospělých kmenových buněk, které by byly geneticky upravené tak, aby napodobily chování myšího transplantátu. Takové buňky se podle nových výzkumů nacházejí na okrajích sítnice.
Vědci věří, že první transplantace fotoreceptorů do sítnice člověka se uskuteční do deseti let. „Nechci vzbuzovat falešné naděje,“ cituje BBC Roberta MacLarena. „Když však mám před sebou mladého pacienta, mohu mu říct, že pomoc snad přijde během jeho života.“
