Na počátku existence sluneční soustavy vypadaly planety Venuše a Země jako dvojčata. Jsou skoro stejně velké, Venuše měří „v pase“ 12 100 km, Země jen o pět procent víc. Příliš se neliší oběžná dráha, hustota ani chemické složení. Na Venuši nechyběla ani životadárná voda. Proto si vědci dlouho kladou otázku, jak je možné, že zatímco na Zemi jsou už víc než miliardu let příhodné podmínky pro život, z Venuše se stalo dobře vyhřáté peklo s extrémně hustou atmosférou.
Obecnou odpověď známe již dlouho. Teploty přesahující 450 stupňů Celsia nejsou dány jen větší blízkostí Slunce, ale z rozhodující části jsou výsledkem působení skleníkového efektu. Údaje získané sondou Venus Express, jedinou kosmickou lodí vyslanou k druhé planetě sluneční soustavy za posledních patnáct let, umožnily zpřesnit scénář, podle kterého vývoj probíhal.
Venuše dnes nemá magnetické pole srovnatelné s tím, které chrání Zemi před účinky slunečního větru a vysoce energetickými částicemi z vesmíru. Data z přístrojů Venus Express, konkrétně z magnetometru VEX-MAG ale ukázala, že v horní části atmosféry existuje vrstva plazmatu, jejíž působení brání pronikání slunečního větru na povrch. Ve studii, kterou otisklo dnešní číslo odborného časopisu Nature, vědci na základě nových dat dokládají, že plazmové magnetické pole má stejnou sílu v dobách silné i slabé sluneční aktivity.
Skutečnost, že sluneční vítr není jako v případě Země odkloněn vnějším magnetickým polem, ale pronikne až do vrchních vrstev atmosféry, však měla fatální následky. Účinky záření rozkládají vodní páru a v důsledku toho z atmosféry Venuše unikl vodík a kyslík.
Expert Evropské kosmické agentury a autor studie v Nature Hakan Svedhem se domnívá, že i Venuše byla kdysi zčásti pokryta vodou. „Atmosféra byla o něco teplejší než na Zemi, a proto se odpařovalo více vody,“ uvedl Svedhem. Protože vodní pára patří ke skleníkovým plynům, začala se planeta dál ohřívat, což vedlo k dalšímu odpařování. Šlo o pozitivní zpětnou vazbu, která zvedla teploty natolik, že vznik života nebyl možný. Zatímco na Zemi živé organismy jako například korály zachycovaly skleníkový plyn oxid uhličitý a přeměňovaly ho na pevné uhličitany, na Venuši nic takového neproběhlo. Veškerý CO2 zůstal v atmosféře.
Blesky, které nejsou vidět
V časopise Nature dnes vychází celkem osm studií věnovaných novým objevům z Venuše. Mezi důležité objevy patří prokázání výskytu blesků v atmosféře. Vědci je vystopovali díky zachycení krátkých elektromagnetických vln o nízké frekvenci, které trvají jen zlomky sekundy.
Takové vlny jsou jasným znakem intenzivních elektrických výbojů. Dosud převládal názor, že vzhledem ke složení mraků není výskyt blesků na Venuši pravděpodobný. Účastníci případné budoucí výpravy na druhou planetu sluneční soustavy však efektní záblesky nespatří. Na to je atmosféra nasycená kyselinou sírovou příliš neprůhledná.
Poslední překvapení přineslo zjištění, že v poměrně blízké minulosti, před 700 až 900 miliony let, se povrch Venuše zcela změnil. Planeta přišla o svou vrchní slupku v důsledku působení ohromných sil, jejichž podstata není zatím známa.
