Virus tvůj tě ochrání

Téměř každý člověk se v dětství nakazí herpetickými viry. Většinou se s těmito infekcemi vypořádáme bez větších problémů. Zaplatíme za ně nejvýše oparem, planými neštovicemi či mononukleózou. Jen v některých případech způsobí herpetické viry infikovaným osobám vážné zdravotní potíže. Na jejich vrub padají některé typy rakoviny mízních uzlin. Novorozencům mohou závažně poškodit sluch a u pacientů s AIDS způsobují slepotu. 
 
Výzkum týmu vědců vedených Herbertem Virginem z Washingtonovy univerzity v americkém St. Louis naznačuje, že nám herpetické viry nemusí jen škodit - mohou paradoxně i chránit před jinými infekcemi.

Virgina a jeho kolegy zajímalo, jak pracuje imunitní obrana myší nakažených herpetickými viry. Pokusná zvířata proto nejdřív nakazili virem a pak je zkoušeli infikovat bakteriemi vyvolávajícími zápal mozkových blan, zánět mozku nebo mor.

Předpokládali, že virová infekce myši oslabí, a bakterie budou mít při nákaze snazší úlohu. K jejich velkému překvapení se ukázalo, že herpetické viry zvířata proti bakteriím obrnily.

Tělo reaguje na přítomnost viru zvýšenou produkcí obranné bílkoviny interferonu a ta nedovolí bakteriím, aby rozvinuly proti hostiteli masivní útok. Ochranu neskýtají všechny herpetické viry. Jako neúčinné se ukázaly viry z příbuzenstva původců planých neštovic a virů vyvolávajících tvorbu oparů. Výsledky výzkumu Virginova týmu otiskl týdeník Nature.

Zatím není vůbec jasné, jestli herpetické viry skýtají obdobnou ochranu i člověku. Naši živočišní předci se potkali poprvé s předchůdci dnešních herpetických virů nejspíš před 100 miliony roků. První střety hostitelů s viry mohly být notně divoké. Nelze však vyloučit, že později mezi nimi zavládlo příměří a jejich soužití začalo být vzájemně výhodné. My viry hostíme a živíme, oni nám na oplátku chrání zdraví.

Oboustranně prospěšné aliance lidí a původců chorob nejsou neznámé. Například nákaza parazitickým červem krevničkou zvyšuje odolnost člověka proti malárii. V souvislosti s viry ale zatím nikdo o ochranném efektu nepřemýšlel. Podle Herberta Virgina bychom mohli na některé herpetické viry nahlížet jako na symbionty, kteří nám prospívají podobně jako střevní bakterie. Viry bychom mohli vnímat jako přirozenou složku své imunitní obrany.
 Zatím vidíme v herpetických virech především potenciální hrozbu a proti některým z nich vyvíjíme očkovací látky. Vědci pracují na vakcínách proti cytomegaloviru poškozujícímu zrak nebo proti viru Epsteina-Barrové vyvolávajícímu rakovinu. Herbert Virgin je přesvědčen, že bychom při vývoji vakcín měli postupovat zvláště obezřetně, protože očkování chránící před virem může zvýšit riziko nákazy bakteriálními chorobami.

Na druhé straně však vědci varují před úmyslnou nákazou herpetickými viry s cílem zvýšit obranyschopnost lidí proti bakteriím.

„To bych rozhodně nikomu nedoporučoval,“ říká americký virolog Bernard Roizman z University of Chicago. „Podle mého názoru je jediným dobrým virem mrtvý virus nebo virus umlčený na celý život.“