Obavy z rasismu
Prvních pár minut je všechno dost rozpačité. Sedmdesát mladých lidí má za sebou dlouhou cestu z Belgie, teď si konečně vybalili věci a posadili se v jednom velkém sále ve Výmaru. Lektoři EJBW je rozdělili do menších skupin, aby se navzájem promíchali studenti z gymnázií a z učilišť. „Sedněte si po dvojicích a zeptejte se jeden druhého, co má rád a jakou by chtěl mít superschopnost,“ říká lektorka Friederike Hobein.
Za chvíli se dozvídáme jména a informace. „Tohle je Lucas, je mu sedmnáct a chodí rád do posilovny.“, „Jmenuje se Chloe, ráda tancuje a kdyby si mohla přát nějakou superschopnost, tak by chtěla být neviditelná.“ nebo „Mehmet by rád cestoval časem!“
Po seznamovací části Friederike rozvěsí na tabuli tři otázky, aby zjistila, jaká mají studenti očekávání. Na otázku „Co mě nejvíc zajímá?“ přibývá odpovědí, kde zaznívá jméno bývalého koncentračního tábora Buchenwald, který je poblíž Výmaru a studenti tam pojedou na exkurzi. Zájem je také o návštěvu uměleckého Bauhaus muzea. Jsou tu ale i další podněty, jako například „těším se, že potkám nové lidi“ nebo „projdu se po městě“.
