Každý, kdo v sobě nosí zážitek intenzivního sportovního soupeření, si asi všiml, že srážka s protihráčem jako by bolela víc než kontakt se spoluhráčem. Možná v tom hraje roli fakt, že na trapně nešikovný zákrok, který zasáhl kolegu místo protivníka, je lepší zapomenout. Ale psychologové Kurt Gray a Daniel Wegner z Harvardovy univerzity se pokusili zjistit, jestli svou roli nehraje i něco jiného: zda a jak záleží na úmyslu.
Jejich pokusnými morčaty se stalo 43 dobrovolníků, většina z nich byly ženy. Každému přidělili partnera či partnerku, který byl ovšem (aniž to dobrovolníci tušili) spřažený s vedoucími pokusu. Tajný experimentátor měl jediný úkol: určoval „pokusným morčatům“, co mají dělat, přičemž vždy vybíral ze dvou možností.
Na vybranou bylo z řady úkolů (přiřazování barev, určování výšky tónů atp.), které ve skutečnosti nesloužily žádnému účelu. Důležitý byl ovšem jediný z nich: hodnocení síly elektrického šoku, který nebohý účastník pokusu dostal do ruky.
V polovině případů vedoucí pokusu obětem řekl, že jim úder proudem přisoudil skrytý partner. V druhé polovině případů experimentátoři zodpovědnost jiné osoby popřeli a prohlásili šok za součást určeného průběhu pokusu. Oběti musely zhodnotit, nakolik jim úder byl nepříjemný volbou hodnoty na stupnici od jedné do sedmi.
Každému z účastníků vědci nastavili sílu šoků na míru tak, aby mu byly „velmi nepříjemné“. Po začátku pokusu už se jejich intenzita nijak neměnila. Ale měnilo se vnímání bolesti u dobrovolníků.
Pokud se domnívali, že šlo o bolest úmyslně udělenou, čili určenou jim jejich (domnělým) partnerem, hodnotili ji soustavně jako silnější než v případě, kdy partner nebyl za šok odpovědný.
S „neúmyslně“ způsobenou bolestí se také dobrovolníci dokázali postupem pokusu vyrovnávat čím dál lépe. Jejich subjektivní intenzita se tedy snižovala. Pokud šlo podle dobrovolníků o bolest vyvolanou úmyslně, podobný efekt nebyl pozorovatelný: bolest zůstávala v podstatě stále stejně nepříjemná. Tento efekt by podle psychologů z Harvardovy univerzity mohl také částečně vysvětlovat, proč je mučení tak hrozné, domnívají se vědci ve stati v časopise Psychological Sciences.
Graf ukazuje, že rozdíly v hodnocení mezi neúmyslně či úmyslně způsobenou bolestí se zvyšují s jejím opakováním. Pokud nejde o zlomyslnost, dokážeme se proti bolesti do jisté míry „obrnit“.
