Nedávno jsem měl po delším čase možnost navštívit vilu Tugendhat v Brně, natáčeli jsme tam totiž krátký filmový dokument. Když jsme s členy štábu dorazili na místo, bručeli si pod vousy něco v tom smyslu, že nechápou, co je na tom domě tak skvělého. To jsme se ovšem pohybovali venku – tedy na ulici a poté na zahradě. Pak jsme vstoupili dovnitř, a protože dům stojí na svahu, je v něm obrácená dispozice.
 |
Viděli jsme tedy nejprve ložnice a přilehlou terasu, kolegové ale stále nechápali, proč se mluví o ikonické stavbě světové architektury. Jakmile jsme ovšem sestoupili po travertinovém schodišti do obří 160metrové obytné haly, zjihli. Tohle je skutečný zážitek: ocelový skelet umožnil vytvořit zde rozlehlý nečleněný prostor, nepočítáme-li ovšem aragonitovou stěnu (nepřesně označovanou za onyxovou), která částečně odděluje obytnou část od pracovny, a půlválcovou makassarovou příčku kolem kruhového jídelního stolu.
