„Když se změní něco ve školách, ať už jde o kurikulum, nebo metody výuky, stínové vzdělávání na to vždy reaguje. Dnes se ukazuje, že dokonce zpětně ovlivňuje i to formální vzdělávání,“ říká Vít Šťastný z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK, který ve svém výzkumu mapuje podoby soukromého doučování.
Na čem jim záleží? Aktuálně se Vít Šťastný věnuje výzkumu, který řeší, jakým způsobem rodiče vybírají soukromé doučování.
Lidovky.cz: Když se diskutuje o vzdělávací politice, doučování se jako téma příliš neobjevuje. Ať už jde o to komerční, nebo bezplatné, bývá vnímáno jako neproblematické. Co vás přivedlo k tomu, se tímto fenoménem dlouhodobě zabývat?
Doučování jsem se začal věnovat během doktorského studia, do té doby jsem to vnímal podobně. Poté jsem se ale ponořil do studia zahraniční literatury, zejména té z asijských zemí, kde je soukromé doučování součástí každodenního života žáků. Pro jednotlivce to má spoustu pozitiv, ale z pohledu školy nebo vzdělávací politiky už to tak bezproblémové není.
Lidovky.cz: Nechat se doučovat bývalo před revolucí vnímáno jako stigma, dnes už to tak není. Jak se z pohledu posledních desetiletí u nás změnila poptávka po doučování?
První výzkumy tohoto fenoménu se u nás začaly realizovat teprve zhruba před deseti lety, první data máme z let 2015 až 2016. Můžeme se podívat i do jiných postsocialistických zemí, kde je vývoj do značné míry podobný. Před revolucí bylo soukromé doučování marginální záležitostí, neexistovaly žádné masivní komerční služby, odehrávalo se na individuální bázi. Bylo určené hlavně pro ty, kdo nezvládali výuku.
Porevoluční doba s sebou přinesla řadu změn, mimo jiné vstup komerčních subjektů do vzdělávání. Spousta učitelů kvůli ne úplně dobrému finančnímu ohodnocení začala být motivována doučovat. Dá se říct, že poptávka po doučování je dnes tažena i nabídkou, roli hrají nesporně demografické faktory a významným důvodem jsou také přijímací zkoušky.
