První vydání této knihy (z roku 2013) bylo přeloženo do osmi jazyků a po celém světě je kniha považována za jeden z hlavních zdrojů pro budování sebevědomí u dospívajících. V roce 2018 ji britská organizace Tutorful prohlásila za jeden z nejlepších zdrojů v oblasti dětského sebevědomí a webové stránky zaměřené na duševní zdraví a určené pro odborníky, rodiče a dospívající ji neustále doporučují.
Účelem této knihy je pomáhat teenagerům – jak těm, kteří patří k ohroženým skupinám, tak těm, kteří prostě procházejí běžným dospíváním –, aby si vybudovali či zlepšili zdravé sebevědomí, což znamená pozitivní náhled na sebe sama, včetně pochopení a přijetí vlastních slabostí, oceňování silných stránek a realistického přesvědčení, že je člověk roven ostatním.
Dospívající se zdravým sebevědomím znají sebe sama, vyznají se v sobě, projevují soucit jak vůči sobě, tak vůči ostatním, jednají s morální integritou a sebekázní a používají zdravé strategie zvládání, jak v myšlení, tak v chování, aby se vypořádali se životními výzvami. Jsou přesvědčeni o své bezpodmínečné hodnotě navzdory proměnlivým vnějším okolnostem, a jsou také přesvědčeni o hodnotě ostatních a respektují ji.
Aktivity v této knize jsou určeny k tomu, aby pomohly dospívajícím prozkoumat, pochopit a ocenit svá autentická a jedinečná já a naučily je dovednosti, které jim umožní dospět a vydat se po životní cestě sebejistě, s integritou a vnitřním klidem.
CO JE ZDRAVÉ SEBEVĚDOMÍ?
Velmi jednoduše řečeno, sebevědomí znamená to, jak vnímáš sebe sama. Pokud se chceš cítit opravdu dobře ve své kůži na té nejhlubší úrovni, potřebuješ zdravé sebevědomí. Lidé se zdravým sebevědomím obvykle vůči sobě chovají pozitivní myšlenky a city. Jsou si natolik jistí tím, že jsou rovni ostatním, že si dokážou připustit své chyby, aniž by se za ně styděli, a užívají si své silné stránky, aniž by museli snižovat ostatní.
Lidé bez zdravého sebevědomí obvykle mají ohledně sebe negativní pocity a myšlenky. Nejsou si jistí svou rovností s ostatními, a tak cítí stud, když se dopustí chyby, nebo můžou záměrně srážet ostatní, aby zamaskovali svou nejistotu. Zdravé sebevědomí znamená cítit hluboko uvnitř, že jsi hodnotná lidská bytost (stejně jako všichni ostatní!). Když pochopíš tohle, nepotřebuješ dosáhnout určitého cíle nebo hledat potvrzení u ostatních, aby tě to ujistilo o vlastní ceně. Nemusíš si připadat lepší než někdo jiný, protože i bez toho víš, že jsi v pořádku. Víš, že tvoje sebehodnota nezávisí na tom, jestli vyhraješ, nebo prohraješ.
Ze zdravého sebevědomí pramení myšlenky jako tyto:
• Prostě to budu zkoušet, dokud to nezvládnu.
• Je mi jasné, že mě nemá ráda, ale to nevadí.
• Tohle tričko hrozně rád nosím, přestože už není v módě.
• Nevadí, když se neshodneme.
• Sice jsem nevyhrála, ale i umístit se je úžasné.
Z nezdravého sebevědomí pramení myšlenky jako tyto:
• Musím se dostat do týmu, abych dokázal, že jsem stejně dobrý jako oni.
• Připadám si hrozně hloupě, když dělám chyby.
• Nejspíš lžou, je těžké někomu věřit.
• Vždycky skončím druhá.
• Nenávidím tuhle školu, všichni jsou tu hrozně nafoukaní.
To, jak sebe sama vnímáš, je nejdůležitější faktor v tom, jak budeš prožívat každou část svého života, včetně školy, večírků, romantických vztahů, pracovních pohovorů a rodinných večeří.
TVÉ AUTENTICKÉ JÁ JE TVÉ NEJLEPŠÍ JÁ
Na vědomí: Tvé autentické já je to, kým jsi, než na sobě něco změníš – myšlenky, pocity, vzhled či jednání –, protože si myslíš, že je to nutné. Je to, kým jsi, než tě ovlivní vnější očekávání či názory. Mnozí z nás ztratili představu o svém autentickém já, protože jsme se usilovně snažili stát se někým jiným. Čím zdravější je naše sebevědomí, tím lépe známe svá autentická já, věříme jim a dáváme je najevo.
Isabelliny kamarádky tolik milovaly koně, že chodily dvakrát týdně na lekce jezdectví a ve volném čase dobrovolničily ve stájích. Isabella se o koně nijak zvlášť nezajímala, ale předstírala, že je má ráda, protože se o ně zajímaly kamarádky. K narozeninám si řekla o jezdecké boty, po škole chodila jezdit a trávila volný čas ve stájích.
Jednoho dne, když Isabella zrovna hřebelcovala koně, jí majitelka stájí Vivie řekla: „Vypadáš, jako bys byla duchem na míle daleko! O čem přemýšlíš?“
„O běhání,“ vyhrkla Isabella. „Dneska je zápis do týmu přespolního běhu. Hrozně ráda běhám. Vždycky jsem do toho týmu chtěla.“
„Tak co pro všechno na světě děláš tady?“ podivila se Vivie.
„No, jsou tu moje kamarádky. A já jsem ráda s nimi. A je docela cool mít rád koně…“
„Zní to, jako kdybys tu byla kvůli tomu, co chtějí jiní lidé, ne kvůli tomu, co chceš ty,“ prohlásila Vivie. „Nevyjadřuješ svoje autentické já. Jak se cítíš při běhání a jak se cítíš, když jsi tady?“
„Když běhám, cítím se fantasticky,“ přiznala Isabella. „Možná to zní zvláštně, ale doma si připadám, jako bych se pro běhání narodila. Když jsem tady, připadám si… trochu nemístně…, jako bych byla jen na návštěvě.“
„To protože jsi,“ řekla Vivie. „Jsi na návštěvě v životě svých kamarádek. Doporučuju ti, aby ses vrátila do vlastního života a přihlásila se do toho týmu. Naslouchej svému autentickému já a začni běhat!“
Zkus tohle: Velmi malé děti jsou obvykle pořád v kontaktu se svým autentickým já. Ještě je neovlivnily názory jiných lidí. Popiš všechno, co si pamatuješ z dětství: co jsi rád/a dělal/a, s kým sis rád/a hrál/a nebo s kým jsi trávil/a čas.
Zapiš si volnočasové aktivity, kterých se nyní účastníš. Ohodnoť každou z nich na škále od 1 (málo) po 10 (hodně) podle toho, jak moc těší tvé autentické já. Vedle svého hodnocení vysvětli, proč se té činnosti věnuješ, jestliže ne kvůli svému autentickému já.
Zakroužkuj AJ vedle každé volby, kterou děláš na základě svého autentického já. Zakroužkuj JF vedle všech, které děláš kvůli jiným faktorům. Vedle každé volby JF napiš, jaké faktory to jsou, např.: „Nutí mě k tomu rodiče“, „Chci zapadnout“, „Je to proti pravidlům“, „Nemůžu si dovolit to, co vážně chci“, „Dělají to všichni“. AJ JF Jak se oblékám AJ JF Jakou hudbu poslouchám AJ JF Co obědvám AJ JF Co dělám o víkendu AJ JF Kdo jsou moji přátelé AJ JF Co dělám v létě AJ JF Co čtu AJ JF Jak používám sociální média AJ JF Jak utrácím svoje peníze Popiš, co bys dělal/a jinak, kdybys mohl/a jednat pouze na základě svého autentického já. |
JAK MLUVIT S LIDMI: ZÁKLADNÍ SOCIÁLNÍ DOVEDNOSTI
Na vědomí: Nemusíš vynikat v konverzaci, aby pro tebe bylo příjemné mluvit s jinými lidmi nebo s nimi prostě být. I používání úplně základních sociálních dovedností ti může pomoct získat větší sebejistotu při komunikaci a v kontaktu s ostatními. Až si uvědomíš, že to umíš, vybuduješ si zdravější sebevědomí.
Někdy se domníváme, že potřebujeme zvláštní vlastnosti nebo úžasnou osobnost, abychom se při hovoru s ostatními cítili pohodlně. Namlouváme si, že lidé, kteří si snadno dělají přátele, mají nějaký kouzelný rys, který k nim ostatní přitahuje. Tyto myšlenky v nás vyvolávají úzkost v sociálních situacích, zejména při setkáních s novými lidmi. Namlouváme si, že nemáme co říct nebo že ať řekneme cokoli, vyzní to hloupě. Zapomínáme na svou vrozenou hodnotu a na to, že jsme všem ostatním rovni. Zapomínáme, že jiní lidé mají taky slabé stránky a čelí překážkám, i když je nevidíme.
Nejspíš už některé základní sociální dovednosti znáš nebo používáš, a jen si to neuvědomuješ. Například pokud jdeš na první studentské setkání, možná se usmíváš, zdravíš lidi a nasloucháš jim bez přerušování. Když se někoho ptáš, jestli ti nemůže půjčit něco na psaní, říkáš „prosím“ a „děkuju“. Když do někoho na chodbě nedopatřením vrazíš, řekneš „promiň“. Chováš se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.
Mluvení s lidmi je dovednost, která se dá naučit, a stejně jako u všeho ostatního i zde platí, že čím víc to trénuješ, tím víc se v tom zlepšuješ.
Když si navykneš používat následujících šest základních sociálních dovedností, může to zvýšit tvou sebejistotu a pomůže ti to vybudovat si zdravé sebevědomí:
1. Drž se dobrých způsobů. Dobré způsoby znamenají, že s ostatními mluvíš a chováš se k nim zdvořile, přátelsky a s respektem, k čemuž patří, že říkáš „prosím“, „děkuju“ a „promiň“ a neskáčeš lidem do řeči.
2. Měj na paměti P a N. Ptej se a naslouchej víc, než mluvíš. Ti, kdo donekonečna mluví o sobě, jsou pro ostatní únavní. Když se partnera v hovoru ptáš na něj a pozorně nasloucháš jeho odpovědím, je to jeden z nejlepších darů, které mu můžeš dát.
3. Na zahájení rozhovoru používej pět tázacích zájmen. Když tě nenapadá nic, co můžeš říct, začni s kdo, co, kdy, kde nebo proč. (Koho máte letos na matiku? Co budeš dělat o prázdninách? Kdy půjde do kin ten nový film? Kde jsi koupila ten batoh? Proč nám dal dneska tolik domácích úkolů?)
4. Usmívej se a buď pozitivní. Pozitivita vede k tomu, že se cítíme dobře. Když se usmíváme, mluvíme a jednáme pozitivně, lidi víc těší pobývat v naší přítomnosti.
5. Dávej a přijímej komplimenty. Zaměř se na něco, co se ti líbí, a dej to dotyčnému najevo: „Líbí se mi tvé sandály“, „Jsi tak ohleduplná“. Když ti někdo složí kompliment, usměj se a poděkuj. Odmítnout kompliment je jako odmítnout dárek.
6. Nezapomínej na zlaté pravidlo. Jak chceš, aby se k tobě ostatní chovali? Zdvořile, s respektem, soucitně, přívětivě, laskavě? Procvičuj si totéž na nich. Oni to chtějí taky.
Redakčně kráceno a upraveno.
ZAČNI SI VĚŘIT
Konkrétní tipy pro náctitelé, jak se vymanit z bludného kruhu podceňování a více věřit ve vlastní schopnosti a hodnotu. Kniha vychází v nakladatelství Portál.
