Historie plzeňské synagogy je velmi zajímavá. Město mělo svou menší synagogu ve dvoře domu č. 5 ve Smetanových sadech. Ta ale již ve druhé polovině devatenáctého století kapacitně přestávala stačit: plzeňská židovská obec se značně rozrostla a v roce 1870 čítala na dvanáct stovek členů, později jich měla až tři tisíce. Proto bylo rozhodnuto postavit novou a větší synagogu.
Představitelé obce se nejprve obrátili na zkušeného vídeňského projektanta a prostějovského rodáka Maxe Fleischera (1841–1905). Tento absolvent vídeňské umělecké akademie, žák profesorů Augusta Sicarda von Sicardsburga a Eduarda van der Nülla, byl renomovaným autorem mnoha synagog po celé rakousko-uherské monarchii, několik jich projektoval ve Vídni, další také např. v Pelhřimově, Břeclavi nebo Českých Budějovicích.
Fleischerův návrh se však zdál zadavatelům příliš nákladný, městské reprezentaci vadily zašpičatělé věže, které konkurovaly hlavní plzeňské dominantě – katolickému chrámu sv. Bartoloměje.
