Když se řekne Zlín, někdo si vybaví historické náměstí, většina z nás ale nejspíš charakteristickou architekturu a urbanismus Baťovy éry, tedy skeletové stavby továren, škol, ústavů i administrativ s železobetonovou konstrukcí a cihelnými parapety. A také malými cihelnými domky pro pracující se zahrádkami.
K dominantám meziválečného města obuvi patří rovněž administrativní budova architekta Vladimíra Karfíka s pojízdnou pracovnou Jana Bati, velké kino, filmové ateliéry, lesní hřbitov a bezesporu i Gahurův památník zakladatele továrny Tomáše Bati, o němž jsem tu psal před čtrnácti dny.
