Všichni jsme to zažili. Každý z nás coby puberťák absolvoval nějaký školní výlet – a všechny vždycky vypadaly stejně. Jedinou starostí většiny třídy bylo, jak se nenápadně dostat k lacinému alkoholu, kuřáci zase hledali místa, kde si zapálit, aniž by je zahlédly oči všudypřítomných učitelů, vtipálci pořád všechno komentovali. Třídní frajeři si sedali v autobuse co nejdál dozadu, holky a šprti se drželi spíš vpředu. A když už se konečně vyjede, druhou největší starostí po alkoholu bylo navazování krátkodobých romantických vztahů se spolužačkami...
Zkrátka „zájezd snů“, jak říká jedna z postav románu Karneval zvířat.
Ovšem změní se něco, když člověk dospěje? Ne. Akorát cigarety a lahve už není nutné před nikým schovávat, vedoucího zájezdu je možné poslat do oněch míst beztrestně, no a navazování romantických vztahů při výletu může vadit leda tak manželkám, ale ty přece zůstávají doma. Člověk ve skutečnosti nedospěje nikdy a je jedno, jestli jde o zájezd učitelů, novinářů, skladníků… anebo třeba muzikantů. Nejen rockerů, od nichž se to tak nějak očekává. I těch z filharmonie.
