Lidovky.cz: Opravdu jsou na tom muzikanti ekonomicky tak špatně?
Dnešní situace je už poměrně lepší, ale pravda je, že když se muzikant neotáčí, je na tom právě tak, jak je popsáno v knize. Hodně záleží na tom, v jakém tělese muzikant hraje, jaké má kontakty a samozřejmě i štěstí.
V Praze je situace příznivá. Hraji v Českém národním symfonickém orchestru a ohodnocení muzikantů je zde adekvátní. Soucítím ale s profesionály působícími na malých městech. Ti jsou odkázáni z valné většiny jen na české posluchače, a jak je známo, Češi na koncerty moc nechodí.
Lidovky.cz: Čím to je, kdo za to může?
Jedná se o souběh několika skutečností. Globálně je problém v tom, že státní podpora je velice nízká, je třeba změnit systém financování kultury, zlepšit postavení umělců, jejich ekonomické podmínky.
Dalším problémem je, že by lidé měli chodit více na koncerty. Hudební agentury, které koncerty pořádají, jsou tak závislé pouze na turistickém ruchu, hudební festivaly na sponzorech a grantech.
Kam to dospělo, jsme mohli pozorovat v době pandemie covidu-19, kdy se celý systém sesypal, umělci doslova balancovali na hraně chudoby. Proto považuji za důležitý diskutovaný status umělce.
Je ale třeba podotknout, že přece jen nějaké posluchače máme, jedná se o návštěvníky pravidelných řad abonentních koncertů. Tak nekulturní národ zase nejsme.
Lidovky.cz: A opravdu to na zájezdech vypadá tak, že jediné, co muzikanty zajímá, je, kde sehnat nějaký alkohol, kde si zakouřit, prostě jako na školním výletě puberťáků?