Ekonomičtí analytici jsou na tom podobně jako generálové připravující se na minulou válku
Jedněmi z nejvysmívanějších veřejně činných osob jsou dámy a pánové riskující každodenně svou pověst předpovídáním počasí na televizní obrazovce. Svého druhu jde o hrdiny, protože se po nich žádají věrohodně znějící výpovědi o skutečnostech, kde je pravděpodobnost správného odhadu již v řádu několika dnů dopředu blízká věštění z křišťálové koule.
Útěchou jim může být snad jen fakt, že v tom nejsou sami. Krásnou ilustraci o naprostém selhávání odhadů budoucího vývoje poskytuje zběžné prolistování jen několik měsíců starými novinami. Je až fascinující, jak špatné předpovědi – čest výjimkám – poskytují nejrůznější ekonomové, analytici, makroekonomičtí stratégové apod., aniž by nějak významně klesla poptávka po jejich dalších odhadech či aspoň vyjádřeních k nejrůznějším problémům.
Bude na Velikonoce pršet?
Podíváme-li se na průběžně předpovídaný vývoj hospodářství v posledním roce, tak vidíme, že burza dosáhla dna už asi stokrát, cena ropy je skoro o nulu nižší, než zněly většinové, do omrzení omílané odhady, totéž platí o měnových kurzech, odhadech ekonomického růstu a spoustě dalších měřitelných veličin. Vzpomeňme si na nedávno avizovanou cenu másla, která měla atakovat 70 Kč, aby se dnes už i nominálně blížila slavné desetikoruně z dob komunismu. Dopravci si před necelým rokem takřka vydupali po státu příspěvky z veřejných zdrojů, které by nějakým způsobem dorovnaly rychle stoupající náklady na pohonné hmoty – jejich ceny jsou nyní na nejnižší úrovni za posledních několik let. Totéž platí právě dnes pro exportéry, stavebníky, restauratéry atd., kteří se snaží vymoci si zásahy mající řešit očekávané nebo již reálně existující problémy. Pomineme-li jednoznačné a nezpochybnitelné osobní a skupinové zájmy mající kořeny ve vlastních kapsách, pak se dostáváme ke klíčové otázce – jaký smysl má přijímat nákladná opatření týkající se budoucích událostí, o nichž v lednu 2009 víme s jistotou asi tolik, jako o tom, jestli bude na Velikonoce pršet, či svítit sluníčko?
Ale abychom mnohdy skutečně erudovaným odborníkům nekřivdili příliš – ekonomové nejrůznějšího zaměření jsou ve složité situaci, kdy se ve zkratkovitých mediálních vystoupeních mají vyjádřit k problému s obrovským množstvím proměnných, jejichž vývoj mohou v lepším případě často pouze tušit. Krásné rčení říká, že generálové se vždy připravují na minulou válku. Velmi podobně ekonomové často usuzují na budoucí vývoj pouhou prolongací časových řad z minulosti, aniž by si uvědomili, jak časté jsou neodhadnutelné výkyvy tím či oním směrem.
Ekonomika je tvořena bezpočtem rozhodnutí všech jednotlivých ekonomických subjektů – od běžného spotřebitele po šéfa centrální banky – která jsou navzájem nezávislá, či provázaná, logická, či absurdní, promyšlená, či zkratkovitá. Tato rozhodnutí jsou přímo či zprostředkovaně ovlivňována reálnými kroky subjektů z druhého konce světa a navzájem tak vstupují v každém okamžiku do takového množství interakcí, že hvězdná obloha je proti tomu směšně jednoduchou skládankou. Jediným vodítkem, jak se jen pokusit odhadnout budoucí vývoj ekonomiky, tak zůstává pohled zpět na situace v minulosti, které se té současné podobají. Bohužel to vypadá, že většina ekonomů dává před zkoumáním historie přednost golfu a kratochvílím podobného intelektuálního záběru. Chtějme vysvětlení omylů Ne vždy to ale vypadalo jako v současnosti. Dnešní ekonomičtí experti jsou ve velké většině neskuteční břídilové ve srovnání s těmi, kteří oficiálně předpovídali ekonomický vývoj naší ekonomiky před rokem 1989. Sice se totálně mýlili v tom základním, ale poměrně přesně se trefovali do vývoje cen čehokoliv, stejně jako na léta dopředu odhadovali chování podniků i spotřebitelů.
Centrálně plánovaná ekonomika je totiž jediným známým prostředím, kde mohou ekonomické odhady počítat s tím, že se budou častěji trefovat než mýlit. Jestliže chceme žít v aspoň relativně svobodné společnosti s tržním hospodářstvím, počítejme při naslouchání sebelépe oblečeným analytikům a ekonomům s tím, že velmi často hovoří o věcech, o nichž vědí v lepším případě hodně málo. Než se podle jejich doporučení zařídíme, podívejme se na jejich předpovědi z nedávné minulosti a chtějme vysvětlení očividných omylů. Požadujme po nich pokoru před nekonečnou složitostí reálné ekonomiky a zejména odvahu. Odvahu, která jim dovolí do kamery říct jedno slovo, jež se moc nenosí: Nevím.
***
Ekonomové často usuzují na budoucí vývoj pouhou prolongací časových řad z minulosti, aniž by si uvědomili, jak časté jsou neodhadnutelné výkyvy tím či oním směrem
O autorovi| e-mail: hyvrys@post.cz
O autorovi| Ladislav Tajovský Národohospodářská fakulta VŠE
