PRAHA Jako každým rokem zahájila Státní opera v Praze sezonu přehlídkou italských operních kusů. Letošek patří Giuseppe Verdimu, jehož díla jsou k vidění a poslechu ještě do konce týdne. Pro každého z návštěvníků je na první pohled zarážející, že hlediště (v posledních letech pravidelně) zeje prázdnotou, tím spíš, když se programoví ředitelé chlubí, že jde již o sedmnáctý ročník italské přehlídky.
Ani brilantní pěvecký výkon světoznámého tureckého tenora Efe Kislaliho, jaký bylo možné zažít během středečního představení Otella, ani obdivuhodné vedení orchestru taktovkou německého dirigenta Heiko Mathiase Förstera a jim náležející výkřiky „bravo!“ pak nepřebijí divákovu lítost nad nezvládnutým (je-li vůbec jaký) výkonem produkčního oddělení. Aby se snad český divák musel stydět za nedůstojné prostředí, do něhož Státní opera uvádí zahraniční hosty.
Je namístě se ptát, kde jsou absolventi oborů divadelní produkce, kteří se ze západních příkladů učili, že se těsně před nevyprodaným představením zlevňuje vstupné a do prázdných hledišť se zdarma zvou studenti uměleckých oborů.
***
Pro každého je na první pohled zarážející, že hlediště ve Státní opeře zeje prázdnotou
