Dostane od nich druhou šanci? BERLÍN V neděli přesně v 18.00 bude rozhodnuto o tom, kdo příští čtyři roky povede Německo. Právě v tuto dobu se totiž uzavřou volební místnosti a přicházet budou první výsledky. A současná kancléřka Angela Merkelová bude dost možná napětím sotva dýchat. Jistě totiž nechce dopadnout jako její křesťanskodemokratický předchůdce ve funkci kancléře Kurt Kiesinger, který v roce 1969 po několika letech soužití ve velké koalici ve spolkových volbách nezískal dost hlasů pro to, aby mohl pokračovat ve vládě podle svých představ. To samé nyní hrozí Merkelové.
Vše závisí na tom, zda se Merkelové po čtyřech letech vlády s SPD podaří získat tolik hlasů, které by jí umožnily toto spojenectví vyměnit za vysněnou koalici s FDP. Podle předvolebních průzkumů to zatím není zdaleka jisté. Všechno visí na vlásku. Dokonce je i možné, že by černo-žlutá koalice FDP a bloku CDU/CSU mohla koalici vytvořit jen díky takzvaným převislým mandátům, které zpravidla vítězná strana získává jako bonus na základě většinových prvků v německém volebním systému. „Německo potřebuje vedení složené z CDU/CSU a FDP,“ tvrdí nicméně Merkelová. I když velká koalice s SPD fungovala poměrně bez problémů, Merkelová by ji uzavřela znovu jen v případě, že by neměla jinou možnost. Hlavním důvodem je nechuť, kterou Merkelová podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung cítí k vnitřní situaci v SPD. Merkelová a spolu s ní CDU se obávají, že pokud by SPD během jejího funkčního období podlehla volání postkomunistické Levice, mohla by svůj úřad ztratit.
Steinmeiera má za slabocha Navíc ani osobně nemá příliš v lásce svého vyzyvatele z SPD Franka Waltera Steinmeiera, který s ní i jako ministr zahraničí seděl v kabinetu. Považuje ho prý za slabocha, který promarnil příležitost po odvolání Kurta Becka chopit se vedení SPD. Kancléřka si přesto v SPD našla dobré spojence. Patřil mezi ně hlavně ministr financí Peer Steinbrück. S tím se ostatně ve čtvrtek téměř dojemně loučila.
Každopádně je jisté, že voliči Merkelové za čtyři roky její vlády vystaví účet. Kancléřka do úřadu přicházela s plány na reformu daňového a sociálního systému. Podle jejích kritiků však z nich i třeba díky hospodářské krizi mnoho nezbylo. Merkelová sama byla navíc kritizována pro svůj nevýrazný styl, vyhýbala se větším sporům, a často se tak mohlo zdát, že problémy pouze proplouvá a neřeší je. Přesto si u Němců udržela vysokou popularitu. I kvůli tomu ostatně CDU postavila kampaň právě na její osobě. (Stejně tomu bylo u Kiesingera v roce 1969.) Pro Němce však Merkelová symbolizuje v současnosti hlavně jistotu. Od Steinmeiera totiž vlastně ani nevědí, co mohou očekávat.
Odhodlaná vydržet Příběh voleb před čtyřiceti lety skončil pro Kiesingera smutně. Sice je vyhrál, ale nezískal dost hlasů pro absolutní většinu. Vládu tehdy nakonec vytvořil dosavadní ministr zahraničí Willy Brandt, který si za spojence vzal liberály z FDP. Něco takového Merkelová opakovat nechce. „Kiesinger udělal chybu, že se chtěl prosadit sám,“ říká. „Vím lépe, než věděl on, že dnes jsou koalice potřeba,“ dodává kancléřka. I tato věta potvrzuje, že Merkelová je odhodlána ve svém úřadu vydržet. Možné však je, že kvůli tomu bude muset s SPD podruhé vstoupit do stejné řeky.
***
Volby v Německu – Opět velká koalice? Pouze pravicová vláda? Rozhodnou jen desetiny procent...
Kdo bude další čtyři roky vládnout Německu?
Předvolební průzkum agentury Forsa zveřejněný včera večer
33 % CDU/CSU Blok konzervativních stran - křesťanských demokratů a křesťanských sociálů - vedený kancléřkou Angelou Merkelovou má podle průzkumů vítězství prakticky jisté.
25 % SPD Sociální demokraté se marně snažili dohnat náskok svých partnerů ze současné velké koalice. Jejich budoucí osud ovšem závisí na výsledku menších stran.
14 % FDP Liberálové během uplynulých čtyř let zkonsolidovali svoji pozici a opět míří do vlády. O tom, zda se jim to podaří, může rozhodnout i několik desetin procent hlasů.
12 % Levice Spojenectví bývalých komunistů a krajně levicového křídla sociální demokracie se může ukázat jako černý kůň voleb. Vstup do vlády je ale u Levice (Die Linke) prakicky vyloučen.
10 % Zelení I když se Zelení v průzkumech drželi nad deseti procenty, je na nich vidět, že jsou oslabeni. Jejich vstup do vlády není příliš pravděpodobný, ale ani zcela vyloučený.
Možné i nemožné koalice
„Pravicové spojenectví“ Pokud CDU/CSU u volebních uren neztratí oproti průzkumům a uspějí i liberálové (FDP), mělo by to stačit na obnovení pravicového spojenectví, které Německu pod taktovkou Helmuta Kohla vládlo většinu 80. a 90. let. Od takové koalice by se dalo čekat snižování daní (a to jak daní z příjmu, tak daní firem), zavádění ekonomických reforem a prodloužení životnosti jaderných elektráren.
„Velká koalice“ Pokud se bloku CDU/CSU ani sociálním demokratům nepodaří společně s jejich partnery získat nadpoloviční většinu, může pokračovat jejich „sňatek z rozumu“. Pokud by se tak stalo, nedají se ovšem čekat žádné radikální ekonomické reformy a naopak by hrozily spory o témata jako využívání jaderných elektráren či vstup Turecka do EU.
„Jamajka“ Dosud nevyzkoušená koalice pojmenovaná podle podobnosti barev zúčastěných stran a jamajské vlajky (černá-žlutá-zelená) by mohla vzniknout v případě, že by scházely hlasy k pravicové koalici a nebyla by vůle k pokračování velké koalice. Proti vzniku „Jamajky“ ale hovoří velké názorové rozdíly zúčastněných stran, tedy konzervativního bloku CDU/CSU, liberálů a Zelených.
„Semafor“ I název této koalice je odvozen od stranických barev, pouze křesťanský blok (černá) nahrazují sociální demokraté (červená). Zůstávají liberálové (žlutá) a Zelení a stejně tak by podobně jako v případě „Jamajky“ existovala hrozba sporů kvůli velkým názorovým rozdílům aktérů takové koalice.
„Levicový spolek“ Koalice sociálních demokratů, Zelených a postkomunistů z Die Linke by sice byla názorově relativně homogenní, jejímu vzniku by ale bránily dvě důležité okolnosti. Jednak jsou to osobní spory (hlavně mezi SPD a jejími odpadlíky, kteří stáli u vzniku Levice) a nechuť spolupracovat s postkomunisty na celostátní rovni - prozatím.
Sporné otázky
Zahraniční témata
Vstup Turecka do EU se může stát jednou ze sporných otázek nové vlády. Vidina jeho začlenění do unie se nelíbí především křesťanským stranám (CDU/CSU), sociální demokraté nechávají tuto možnost otevřenou.
Afghánistán, respektive německá vojenská přítomnost v této válkou zmítané zemi, je pro změnu trnem v oku levicovým stranám. Sociální demokraté před volbami mluvili o postupném odchodu, Levice žádá stažení okamžité.
Ekonomika
Snižování daní bude záviset na tom, kdo nakonec vytvoří vládu. Blok křesťanských stran (CDU/CSU) by chtěl snižovat daně lidem s nejnižšími příjmy (ze 14 procent na 12) a zároveň zvýšit limit pro nejvyšší, 42procentní zdanění (ze současných 52 552 na 60 000 eur).
Zvyšování daní naopak může přijít na pořad dne v případě, že hlavní slovo v nové vládě budou mít sociální demokraté. Ti mimo jiné chtějí zvýšit „milionářskou daň“ ze současných 45 na 47 procent. I oni ale chtějí ulevit lidem s nejnižšími příjmy, a to ještě víc než CDU/CSU – daně by jim snížili ze současných 14 procent na deset.
Čtyři miliony pracovních míst chtějí sociální demokraté vytvořit do roku 2020. Pokud by se vzal v potaz současný počet lidí bez práce, znamenalo by to v podstatě plnou zaměstnanost.
Zestátnění soukromých bank, větší práva zaměstnanců mluvit do chodu firem, zákaz rozsáhlejšího propouštění, pokud podnik nebude v platební neschopnosti... To jsou některé z nápadů postkomunistické Levice. Jejich prosazení je ale prakticky vyloučené.
Atom a ekologie
Zavírat jaderné elektrárny podle plánu, nebo je nechat běžet dále? Levice a pravice se v názorech liší. Sociální demokraté společně s Levicí a Zelenými chtějí pokračovat v postupném odstavování atomových elektráren. CDU/CSU společně s liberály by je ale chtěli nechat fungovat dál.
Důraz na obnovitelné zdroje je naopak společný jak liberálům, tak Zeleným i sociálním demokratům. Liší se jen v tom, dokdy a jak velké procento energie by z nich mělo být získáváno. šek, reuters
O autorovi| Petr Janoušek, zvláštní zpravodaj LN v Německu
