OSVĚTIM/PRAHA Na počítači vyťukáte internetovou adresu www.facebook. com, pokud nejste zaregistrováni, zaregistrujete se, a pak stačí zadat do vyhledávače „přátel“ jméno Auschwitz. A za vteřinu už vám na obrazovku počítače vyjede profilová stránka, kde bylo včera v podvečer v kategorii „společný zájem“ zaregistrováno už přes tisíc lidí z velice různých koutů planety. Včetně několika Čechů.
Na tom by nebylo nic divného, kdyby „Auschwitz“ nebylo německé jméno největšího nacistického vyhlazovacího tábora, známého v česku pod polským názvem Osvětim. V táboře, především v jeho druhé, za války postavené části BirkenauBřezinka, zahynulo v plynových komorách, na popravištích a při otrockých pracích asi 1,5 milionu lidí. Kolem devadesáti procent z nich byli Židé, a proto je dnes pro židovský národ posvátným místem smutku, symbolem holokaustu.
Podle slov vedení polského muzea, které Auschwitz spravuje, neměl profil tábora na Facebooku, jenž je určen především k běžné komunikaci a seznamování, zlehčovat tragédii, která se ve vyhlazovacím táboře za druhé světové války odehrála. „Je to experiment, pokus, jak se dostat k mládeži,“ řekl pro deník Gazeta Wyborcza jeden z představitelů muzea. Podle Pawla Sawického z muzea je profil, kterému muzeum nedělalo žádnou reklamu, jen ho umístilo na Facebook, úspěšný. Přes tisíc zaregistrovaných uživatelů je prý nad očekávání hodně. „Chceme zahájit diskusi, vzbudit zájem, ale současně chceme, aby profil žil dál svým životem,“ dodává pracovník muzea.
Diskuse mezi skupinou, která se na profilu koncentračního tábora zaregistrovala, je velice krotká, korektní a obsahuje především slova odsouzení holokaustu, připomínky rodinných příslušníků, kteří byli v táboře vězněni, nebo dojmy z návštěvy těchto ponurých míst.
Auschwitz nebo, chcete-li, Osvětim si na nezájem ale nemůže stěžovat. S více než půl milionem převážně zahraničních návštěvníků ročně je jednou z největších „turistických“ atrakcí Polska, hned po starobylém Krakovu či unikátních solných dolech ve Wieliczce.
Hit „temné turistiky“ Vedle školních zájezdů, často z Německa a Izraele, a turistů, kteří se tu chtějí pietně poklonit památce milionů lidí zavražděných nacisty za druhé světové války, je však Auschwitz i cílem nového druhu turistiky. Jsou to vyznavači takzvaného „Dark tourismu“ neboli „temné turistiky“, kteří po celém světě vyhledávají z nudy a senzacechtivosti místa velkých tragédií.
V jejich žebříčcích se co do atraktivity Auschwitz umísťuje na nejpřednějším místě, před vražednými poli Rudých Khmerů v Kambodži, ukrajinským Černobylem, putováním po stopách londýnského vraha Jacka Rozparovače či bosenskou Srebrenicí. Populárnější než Auschwitz je mezi vyznavači tohoto podivného druhu turistiky snad jen Ground Zero v New Yorku. V Česku pak vede Terezín a po něm Lidice. „Nevysloveným sloganem temné turistiky však není úcta a poznání, ale šimravý pocit kolem žaludku z lidského neštěstí a trápení: tady tekla krev, tady lidé umírali,“ odsoudil před časem tento druh „zábavy“ Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze.
