Aféra Janoušek připomněla i ruské vlivy u nás
O ambicích Ruska ovlivňovat střední Evropu si můžeme myslet, že to je vážné nebezpečí hodné naší pozornosti. Nebo že jde o neexistujícího strašáka, jehož vinou jsme uvízli v minulosti, a unikají nám tak různé výhody plynoucí z nepředpojatých bilaterálních styků.
K druhé odpovědi se kloní obojí česká levice, ČSSD i KSČM. I proto Jiří Paroubek klidně bez přítomnosti českých diplomatů rokoval s ruským premiérem Vladimirem Putinem. Panoptikum na levici doplňuje Miloš Zeman, jehož pobočníky Šloufa a Zbytka s Rusy pojí přímé obchodní vazby. Pravice se naopak tváří jako hráz viditelnému i neviditelnému ruskému vlivu. Na oficiální úrovni je všechno jasné: ODS Rusy nenechá mluvit do bezpečnostní politiky státu (radar). Když před rokem Kreml poslal tanky do Gruzie, Praha hlasitě protestovala. Z neoficiálních zdrojů, tedy off-record informací poskytovaných bývalými ministry, víme, že se jim podařilo zablokovat několik akvizicí ruských firem v tuzemském průmyslu, například pokus Lukoilu zakoupit se v České rafinérské. A ještě úplně jiná informační úroveň se nalézá v policejních spisech. Z korespondence české policie se Švýcary například vyplývá, že za firmou Strojexport, spjatou se zájmy bájného lobbisty Romana Janouška, policie tuší peníze ruské rozvědky FSB.
A tady se dostáváme zpátky k občanským demokratům. Není až tak důležité, co ministr vlády, která nedisponuje pořádnou armádou, někde řekne o válce v Gruzii. Důležitý je postoj k ruským ekonomickým zájmům ve střední Evropě a postoj k tuzemským partnerům ruských ekonomických zájmů. Skrze Pavla Béma je aféra Janoušek především aférou ODS. Proto by se k informacím vyšlým najevo - včetně těch „ruských“ - měl jasně vyjádřit předseda Mirek Topolánek. A když už bude v tom, mohl by prozradit, jak moc ho znepokojovaly informace o stycích jeho ministra dopravy Aleše Řebíčka s agentem staré dobré KGB. Potřebujeme vědět, jestli tu je nějaká strana, která slib dělat hráz ruskému vlivu myslí vážně.
Čtěte Téma na straně 2
