NEW YORK (od dopisovatele LN v USA) Nejprve za vlastní brankou podstoupí dva tvrdé souboje, pak svým neopakovatelným stylem, který připomíná pádlování, přejede přes celé kluziště, aby se zapojil do útočné kombinace své pětky. Dvakrát tvrdě vypálí, při druhém pokusu nastřelí břevno. Jedno z urputných střídání, které během středeční noci předvedl Alexej Ovečkin.
Jeho Washington Capitals nakonec na ledě New York Rangers prohráli 1:2. Domácí odolali nájezdům hráčů Capitals a především potom samotného Ovečkina. Zdá se, že jeho neúnavné výpady do útočného pásma a desítky střel, které během zápasu vyslal na Lundqvista, měly brankáře Rangers vyčerpat. Místo toho se newyorský tým přiblížil postupu. V sérii vedl 3:1 a uzavřít ji mohl hned v pátém utkání, které se hrálo v noci na dnešek.
K Ovečkinovu tlaku na psychiku i fyzičku brankáře napsal před středečním zápasem Greg Logan z deníku Newsday následující: „Nepřestává střílet, až se brankář nakonec podrobí jeho vůli a alespoň jeden puk za svá záda pustí.“ Logan Ovečkinovy výpady nazval příbojovými vlnami. Výstižné přirovnání k četnosti a hlavně zdánlivé nekonečnosti útočných snah mladého ruského kanonýra.
Fanoušci zapomínají bučet Sám Lundqvist nad Ovečkinovou energií kroutí po zápase v kabině Rangers hlavou. „On je neuvěřitelný. Je nebezpečný pokaždé, když je na ledě. Kluci ale naštěstí zblokovali hodně jeho střel, takže mi dost usnadnili práci,“ řekne viditelně vyčerpaný, ale šťastný Lundqvist. „Mám toho dnes ale opravdu dost,“ řekne slavný Švéd a přizná, že v poslední třetině se po každém přerušení hry podíval na obří obrazovku zavěšenou nad ledem, aby zjistil, kolik času ještě zbývá. „Poslední tři minuty jsem ale na tohle vůbec neměl čas, jako by (hráči Capitals) kolem mě pořád vířili.“ Zdá se, že i emoce fanoušků Rangers jsou podobné. Po zápase je sice zachvátí euforie, davy lidí si pobrukují píseň Franka Sinatry „New York, New York“, která se ozývá z reproduktorů, přesto neskrývají úlevu.
„Ovečkin je monstrum, pokaždé, když vyrazí do útoku, trnu,“ říká muž ve středních letech, který se představuje jako Jerry. Má na sobě dres Adama Gravese, někdejšího hráče Rangers, který byl podobně jako Ovečkin znám svou odolností. Jerry ještě se smíchem dodá: „Kolikrát jsem na něj (Ovečkina) úplně zapomněl bučet, jak jsem měl strach, že by mohl dát gól. Je to snajpr.“
Fakt, že Ovečkin (letos v základní části nastřílel 56 gólů) v sérii proti Rangers do středečního zápasu nedal ani jednu branku, většinu fanoušků vůbec neuklidňoval. Naopak. Na oficiálním blogu Rangers tyto obavy jeden z fanoušků popsal jako „napjaté čekání na nevyhnutelné“. „Dobrá zpráva je, že Ovečkin nám ještě nedá gól, špatná zpráva je, že nám ještě nedal gól. Tenhle chlapík se jednou musí vyřadit. Čekám to hned v dalším zápase,“ napsal jeden z fanoušků. Stalo se, ale jen zčásti.
Ovečkin sice gól dal, byl však jen jeden. Hlavní hvězdou večera tak byl někdo jiný. Hráč, kterého chtěl Ovečkin „utavit“, pouze ho ale unavil – Henrik Lundqvist.
