Nulová tolerance, stíhání i drobných přestupků, udělala z New Yorku opět bezpečné město. Nulová tolerance znamená padni komu padni – a tomu všichni tleskáme. Či snad ne všichni? Ano, v tom je ten háček. Netleskáme jí v situacích, kdy by mohla postihnout i nás samé. Nejvyšší správní soud, který osvobodil řidiče od pokuty i ztráty bodů za drobný přestupek, je toho dokladem.
Kdyby soudil nulově tolerantní počítač, pan XY z Chomutova by měl smůlu. Rychlost 52 km/h i tam, kde město už končí, kde není škola či přechod pro chodce, je prostě na pokutu. V zemích jako Francie, které používají samočinné radary s kamerami, to tak i funguje. Jenže soud není počítač a měří společenskou nebezpečnost činu.
Pan XY díky tomu ušetří pokutu a dva body, nicméně jedna otázka zůstává. Řidiči osvobozenému za překročení limitu o 2 km/h zatleská většina, která se v jeho situaci už už vidí. Zatleská ale stejná většina milovníkovi marihuany, který má o jednu kytku více, než povoluje předpis? Uvidíme. Padni komu padni.
Čtěte „Jel v obci...“ na stranách 1 a 3
