Pro novináře, ale především pro veřejnost, je svým způsobem ideální, když se mezi sebou koaliční partneři, natož spolustraníci, mydlí hlava nehlava. Jedni vynášejí kompromitující materiály (tzv. kompra) na druhé, druzí na první a někdy i společně na třetí. Lidé pak sice musí mít zákonitě pocit, že jako celek nedokážou udělat vůbec nic, ale nemylte se: vždy jsou nějaké „vyšší cíle“, které dokážou všechny přibrzdit a přinutit spojit se. Třeba důchodová reforma (kdo ještě řeší, že Vít Bárta lhal premiérovi Petru Nečasovi, ač mu dal v říjnu čestné slovo?). Na druhé straně se díky vnitrokoaličním/vnitrostranickým třenicím dozví lidé věci, které by – nebýt (ne)vyhlášené války – zřejmě zůstaly veřejnosti navždy dokonale utajeny. Naštěstí existují „řízené diskreditační kampaně“.
Ministr financí Miroslav Kalousek jistě nemůže popřít, že ho těší potíže šéfa resortu obrany Alexandra Vondry. Z obrany se veřejnost dříve dozvěděla o korupčním či jinak podezřelém chování Kalouskových (bývalých) spolupracovníků a přátel, například exnáměstka a exministra obrany Martina Bartáka, dlouholetého lidovce a náměstka obrany Jaroslava Kopřivy či bývalého šéfa Omnipolu Richarda Hávy. Je sice faktem, že v kauze ProMoPra by Kalousek musel „zařídit“ nepořádek v účtech ProMoPra (firma dostala více než půlmiliardovou zakázku při českém předsednictví EU, které zajišťoval Vondra a jeho podřízení) a přimět Komerční banku, aby kvůli tomu podala oznámení na jemu podřízený finanční analytický útvar (FAÚ), ale jistě pak nijak extra nelitoval toho, že informace unikají na veřejnost. Ať tak či tak, je dobře, že jsou tyto informace venku, a kauzu, která zapáchá mnohamilionovými podivnými toky peněz, vyšetřuje protikorupční policie. Stejně, jako je z hlediska veřejnosti dobře, že se (že šlo o odvetu Vondry či Úřadu vlády ČR, je hloupá spekulace) objevily v médiích další důkazy o Bartákově korupčním jednání (kauza Tatra). Anebo o podezřelosti nákupu letadel CASA (Barták) či skartaci smlouvy exministra spravedlnosti Pavla Němce s Úřadem vlády v éře Mirka Topolánka (vše ukazuje na tehdejšího šéfa úřadu Jana Nováka, na kterého se Vondra navzdory jasně vyznívajícím dokumentům snaží hodit zodpovědnost za „svoji“ kauzu ProMoPro). Pokud někdo jedné straně vyloženě nefandí, musí mít radost, že se tyto informace objevují. Ve stylu čím dál zprofanovanějšího hesla „padni komu padni“.
Vpolitice navíc platí, že nepřáteli mohou být i dřívější spojenci. Když skončila Topolánkova vláda, neměli se kam vrtnout blízcí spolupracovníci Petra Nečase Jiří Sezemský a Jana Nagyová. V hlavní kanceláři ODS je tehdy údajně Marek Dalík nechtěl a tak se jich obou „ujal“ a platil je tehdejší ministr obrany Martin Barták. Minimálně Sezemský byl poradcem až do konce Fischerova kabinetu. U Nagyové to není jisté, neb ji prý tehdy na obraně nikdo nikdy neviděl. Jestlipak dnes oba na Úřadu vlády dávají nadšeně k dobrému historky o milosrdném Bartákovi?
O autorovi| PETR KOLÁŘ redaktor LN
