VĚDNOHUBKY
Hromada peří probouzí nápady. Například nacpat pírka do polštářů a uspořádat na náměstí bitvu. Podobných taškařic předvedlo televizní zpravodajství v poslední době několik. Po úvodních záběrech to už byla za chvíli nuda.
Chemik Yigi Yang dostal daleko zajímavější nápad. Vyrobit z hromady peří plastickou hmotu. Nelenil a vyzkoušel to v laboratoři svého zaměstnavatele v Ústavu zemědělských a přírodních zdrojů na University of Nebrasca-Lincoln. Výsledky vypadaly velmi nadějně, a tak zkusil další bioodpady: dobytčí rohy, paznehty, chlupy a při pokusech použil také koňská kopyta. Všechny jmenované suroviny obsahují velké množství bílkoviny zvané keratin. Zejména díky němu bioplasty vynikají pevností a jsou odolné vůči vodě. Bonusem je pak skutečnost, že k jejich výrobě není potřeba nafta ani zemní plyn jako na plasty současné. Ovšem kdy se projdeme po podlaze vyrobené z peří nebo paznehtů, Yigi Yang ve svém referátu před členy Americké chemické společnosti neuvedl. Pijete kávu? Není pochyb, že většina lidí se s hnědou kapalinou, servírovanou na desítky způsobů, už setkala. Někomu zachutnala po prvním doušku, jiný kafe nemusí, ani když je zadarmo. Obliba nebo ignorace tohoto nápoje prý závisí na aktivitě pouhých dvou genů v naší dědičné výbavě. Najít je mezi 20 až 25 tisíci geny, které jsou popsány v lidské DNA, se podařilo týmu vědců ze Spojených států. Výzkumu podrobili více než 47 tisíc Američanů s různou náchylností k popíjení kávy. V jejich dědičné výbavě hledali odborníci z Harvard School of Public Health a z University of North Carolina gen jménem CYP1A2, už v minulosti spojovaný s metabolismem kofeinu. Zároveň identifikovali gen AHR, který činnost předchozího genu reguluje. Jak vyplývá z článku v PLoS Genetics, vypije více kávy, v průměru o jeden šálek, ten, kdo má oba zmíněné geny aktivní. Studie naznačuje, že na dvojité šroubovici DNA se zřejmě nacházejí úseky ovlivňující naše chutě a stravovací návyky.
Vraťme se ještě na zasedání Americké chemické společnosti, kde kromě příspěvku o bioplastech zazněl také referát o novém přípravku na odhalování a neutralizaci výbušnin. Jde o kapalinu podobnou inkoustu, ve které jsou nanočástice oxidů kovů. Kapalina při kontaktu s některou z výbušnin změní barvu z tmavě modré na světle žlutou nebo zprůhlední a z místa, kde je ukryta trhavina, začne vystupovat slabá mlha. Jejím původcem je uvolněný peroxid vodíku, který je obsažen ve většině výbušných látek. Kromě rychlé detekce začne kapalina působit jako neutralizátor. Vedoucí výzkumného týmu Allen Apblett z Oklahoma State University předpokládá, že jeho přípravek najde uplatnění nejen v civilní sféře, zejména na palubách letadel nebo v podzemní dráze, ale také v armádě. Prozíravě si proto s kolegy ze svého týmu založil firmu a vyvíjí přípravek pro komerční využití. Zároveň doufá, že se přípravek během krátké doby začne využívat na letištích.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| JOSEF MATYÁŠ, redaktor LN
