Aféra brněnského radního Matěje Hollana, který de facto obvinil Čechy (Moravany) z účasti na holokaustu („zplynovali jsme Židy“), je detailem na roztočené spirále hysterie. Hollan se pak omluvil, ale byla to omluva velmi ironická, neb pravil, že antisemitští Češi jako neárijci nemohli být ani k vraždění připuštěni. To je ale nesmysl jednak zlý, ale i historicky chybný, neboť na nejhorší práce měli citliví Němci ve vyhlazovacích táborech „nižší rasy“: jen shodou okolností jiné Slovany než Čechy...
Hejtman Hašek chce po Hollanovi omluvu za slova o posílání lidí do plynu |
Výroky Matěje Hollana, jakkoli snad s upřímnou hořkostí pronášené, jsou silně přehnané, až tak, že jsou lživé, ale dobře to sedí do současné atmosféry vybičovaného (sebe)obviňování.
V něm každá minulá i přítomná hanebnost – a je jedno, jestli hypotetická – je dobrá k vybuzení pocitu viny, jejímž účelem je vyvolání kýžené emoce. V tomto případě tedy dojmu, že (údajné) historické genocidní sklony českého obyvatelstva pokračují v jeho (údajné) neochotě solidarizovat se s uprchlíky a nabídnout jim místo v této zemi.
Stranou jdou delikátnější a možná hlubší důvody této nedůvěry (oprávněné i neoprávněné), která ostatně není v Evropě vůbec ojedinělá. Smyslem je zesílení hlasu, vybičování citů, okázalé zdůraznění své mravnosti.
Náměstek Hollan se omluvil za slova o poslání lidí do plynu |
Čím hlouběji se stydím za (bohužel) svůj národ, ba za svou evropskou „rasu“ (všimněme si, jakou renesanci zažívá tento pozapomenutý termín), tím více jsem ušlechtilým člověkem. Jak rád bych všechny chudé přivil na svou hruď, jen kdyby mi můj zlý a zaostalý národ nebránil...
Připomeňme, že dvě třetiny z brněnské židovské desetitisícové obce nepřežily holokaust. Jejich jazykem byla až na výjimky (rodina Haasových), němčina – jazyk, který milovali a který jim v hodině smrti vůbec nepomohl.
