Takto navržená reforma je tedy bez dalších detailů málo ambiciózní a současně drahá, tím pádem skoro zbytečná. Na rozdíl od řady jiných reforem je přitom nad slunce jasné, že ta penzijní bude jen jedna.
O reformě důchodů se v Česku intenzivně debatuje již alespoň šest let. Přes dlouhé přípravy, enormní množství politické energie a vysoká očekávání ale nakonec hora porodila myš.
Penzijní reforma je málo ambiciózní. Dnešní třicátníci by neměli podlehnout iluzi, že reforma jejich problémy jednou provždy vyřeší. Pokud se odhodlají k částečnému přechodu do fondového pilíře, stejně v penzi na výplatní pásce neuvidí o moc více než třetinu své předešlé mzdy. Pokud si chtějí v penzi dopřát alespoň polovinu své předešlé mzdy, měli by ze své mzdy spořit navíc dobrovolně dalších zhruba deset procent.
To není nic až tak překvapivého. Stát by měl ale natvrdo říci, že mladá generace, která je v tuto chvíli extrémně solidární s dnešními důchodci, rozhodně nemá vyhráno. Jak to udělat? Dobrým způsobem by mohla být přehledná kalkulačka, která by po zadání věku a požadované procentní náhrady mzdy orientačně spočítala, kolik musíte ze své mzdy měsíčně uspořit. Vláda by měla současně zatraktivnit soukromé spoření na penzi a reformovat archaicky regulované penzijní fondy, případně se zamyslet nad podporou úspor napříč celým finančním systémem (reformované stavební spořitelny). Druhým velkým problémem dnešního návrhu je, že reforma je nehledě na svoji malou ambicióznost hodně drahá. Vláda chce, podobně jako navrhovala Bezděkova komise, získat nemalé prostředky sjednocením sazeb DPH. Na rozdíl od ní ale počítá s výrazně menší účastí v dobrovolném pilíři, a tím pádem s nižším výpadkem příjmů v dnešním průběžném systému. Současně výměnou za to nechce zaměstnancům ulevit v platbě sociálního pojištění. Vyšší zdanění spotřeby (DPH) přitom mělo být v původním Bezděkově návrhu použito právě na snížení daňové zátěže pracovníků především vysokého sociálního pojištění. To díky pozitivnímu dopadu na růst a zaměstnanost delší dobu doporučují nejen čeští ekonomové, ale i řada mezinárodních institucí v čele s OECD. Vláda chce ale zdanění práce snížit pouze symbolicky zrušením úrazového pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zbytek z mamutího přírůstku DPH zůstane vládě v rukou na krytí běžných schodků a nebo jej použije na kompenzaci růstu DPH pro důchodce a rodiny s dětmi. To je špatně. Vláda by buď měla sjednotit DPH na nižší úrovni, nebo daleko výrazněji snížit zdanění práce, nebo umožnit mladším ročníkům vyvázat z průběžného systému do soukromých úspor více peněz. Takto navržená reforma je tedy bez dalších detailů málo ambiciózní a současně drahá, tím pádem skoro zbytečná. Na rozdíl od řady jiných reforem je přitom nad slunce jasné, že ta penzijní bude jen jedna. Byla by proto škoda, kdyby nehledě na kvalitní odbornou i veřejnou diskusi nakonec vláda přijala penzijního kočkopsa plného nesmyslných kompromisů.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
