Kamilo, vem na to jed, jsou to nejideálnější chlapi, fakt, s těma českýma buranama se to nedá srovnávat. Copak nechápeš, že český mužský, jak přijde z práce, kouká nejdřív, kam svalit pupek, pak veme flašku piva a bude ti tvrdit, že je to na žízeň, a tak dvě tři hoďky je tuhý.“ Ema usrkla brčkem frapé a pokračovala: „Zedník, co maká fyzicky o sto péro, nebo manažírek, který si celý den válí zadek u kompu, všichni prostě chtěj servis jako od maminek – a ty abys lítala jako špinavej hadr. Četla jsem ňákej průzkum, že chlapi ze severských zemí mají vůči ženě přirozeně vypěstované gentlemanské chování. A navíc – nesmrdí jim práce v domácnosti.“
Odpolední kávu na terase uzavřela tím, že si mám dát pozor na Řeky a Italy, protože jsou až moc temperamentní, amohli by tím ženu zahlušit, a navíc jde většinou o manekýny, které vám stejně po čase vyfoukne jiná holka. Fajn, jdu do toho, řekla jsem si, když Emu před mým domem vyzvedl v nepřehlédnutelném fáru George, její nová láska, tentokrát Američan.
Před monitorem jsem strávila nejednu hodinu, prošla nejlepší seznamky, na které mi Ema dala tip, a čekala na zázrak. Na první rande, které jsme si s Henrikem, biologem z Kodaně, domluvili, jsem šla rozechvělá. On neuměl česky, já dánsky, takže jediným východiskem byla angličtina a ruce a nohy. Možná to bylo tím, že mi nepřidržel vstupní dveře kavárny, které mě praštily do nosu, nebo tím, že mi veliká rezavá kštice, pihy a robustní sádlovitá postava zrovna neimponovaly, zkrátka moje Good bye v osm večer bylo definitivní.
Během následujících měsíců jsem se už řádně otrkala a skoro obden vyrazila na seznamovací schůzku. Samozřejmě, postupně jsem se zbavila i začátečnických chyb a nesvolila k setkání dříve, než mi vyvolený zaslal svou fotku. Stejně měl každý nějakou mouchu. Nahrbená a kulhající postava Němce či koktající a upocený Ir mne nenadchli. Chorvat se po pěti minutách zeptal, může-li se ke mně nastěhovat, a neforemného Holanďana zajímal jako první můj čistý příjem.
Do oka jsme si padli až s tmavovlasým chemikem Fernandem, který byl v Praze díky spolupráci madridské a naší univerzity. Strávili jsme spolu příjemný večer, Fernando byl šarmantní a milý. Neskákal do řeči, mluvil rozvážně a za oba zaplatil bez mrknutí oka útratu v kvalitní restauraci na Kampě. Když jsme se procházeli po nábřeží, pokusil se mě něžně políbit. Uhnula jsem a naznačila, že na první schůzce žádné něžnosti nebudou. Doprovázel mě tedy dál, sršel humorem a děkoval za krásný večer. Jenže jakmile jsme zašli do tmavší ulice, udělal nepatrný rychlý pohyb. Já ucítila bolestivé zatáhnutí za vlasy, které mi zvrátilo hlavu nazad, a jeho masitý jazyk v puse, zatímco mi druhou rukou šmátral v rozkroku. Snažila jsem se vysmeknout, ale byl mnohem silnější. Přitlačil mě zády k nejbližší zdi a zkoušel rozepnout zip u riflí, když se ozvaly blížící se hlasy nějakých lidí. V tom okamžiku už na nic nečekal, vytrhl mou kabelku a dvěma skoky zmizel v šeru. Rozbrečela jsem se a děkovala překvapené skupince turistů za pomoc. Jakmile jsem se trošku vzpamatovala a vysvětlila, co se stalo, obětavě mě doprovodili domů.
Druhý den jsem byla schopná vyjít z bytu až kolem poledne, s třeštící hlavou a kruhy pod očima. Sotva jsem vykročila směrem k potravinám, přitočil se ke mně s rozzářeným úsměvem nějaký kluk a hned spustil, jestli nepotřebuji s čímkoli pomoc a cítím-li se lépe. A že prý na mě před domem čeká už od rána a že jsem si ho asi včera v tom zmatku nevšimla, dodal, když už jsem asi vypadala, že se dám na zběsilý úprk.
Už je to rok, co spolu bydlíme. Už mě nechává klidnou, že nás Ema dodnes navštěvuje jeden měsíc s Henrym, druhý s Marcusem a na svou teorii o nepřekonatelných cizincích nedá dopustit. Já na tu svou taky ne. Můj Pepa pochází ze Soběchleb, pivo si dá výjimečně, běžně žehlí a teplé večeře k životu nepotřebuje. Svou práci designéra má rád, ale vím, že společně strávenému času na horách nemůže konkurovat. O pohodový večer s vínem není taky nouze. Tak co víc si přát?
příběh Kamily Soukupové napsala
***
Milí čtenáři, znáte-li příběh, který by se hodil do této rubriky, prosím, napište nám na jan.muller@lidovky.cz
