* LN Jak vás vůbec napadlo vrhnout se na focení „toplesek“?
Fotky s polonahou obsluhou v pražských hospodách jsou součástí mého cyklu Praha na Prahu. Stejnou péči, to znamená zhruba až tříleté období zkoumání, kontaktů a také fotografování, jsem věnoval i dalším celkům. Fotil jsem hodně levicovou scénu, to znamená squatery, pankáče, street party, alternativu, různé koncerty, demonstrace, místa, kde to žije. A taky samozřejmě bezdomovce, feťáky a streetworkery, kteří se jim snaží pomáhat. Prochodil jsem tak po Praze spoustu dnů a nocí.
* LN Co vás, mimo toplesky v hospodách, nejvíc zaujalo?
Snad místa, kde mohu ještě vnímat ostrovy autentického života. Nechci jen fňukat, jak se naše společnost uniformuje, jak se život ve městě rozplývá v anonymitě a lhostejnosti. Jak lidé v moderní společnosti už příliš nestojí o komunikaci, jen o zábavu. Jsou pořád místa, kde to žije. Celé roky už třeba vyhledávám masopusty. Tradiční svátky, které dřív slavila každá česká vesnice. A protože můj cyklus se zabývá Prahou, stopuju, jak tahle tradice ožívá v městských částech, které samozřejmě dříve těmi vesnicemi byly. Rád jezdím do Roztok u Prahy. Tady jsem našel lidi, kteří tou slavností opravdu žijí, tři dny před masopustem si ručně vyrábějí masky a přípravy pak vrcholí průvodem celou vesnicí až do Únětic. Teď už druhým rokem chodím skoro každý víkend na bleší trh na Kolbenku. Říkám tomu pracovně pražský Bagdád.
* LN To je zajímavé, ale „obsluhu nahoře bez“ jste začal fotit kdy? A jde to stejně dobře jako focení o masopustech?
Tohle téma mě bere už čtyři roky. A jednoduché to vůbec není. Často se stane, že oběhnu pět lokálů za večer. Ze všech mě vyhodí, ale v tom šestém dívka i výčepní souhlasí, že můžu fotit. Nikdy jsem nefotil bez jejich vědomí. Nejvíc mi jde o jejich komunikaci s „publikem“. Jak chlapíci popíjejí, jsou čím dál kurážnější. Dívky si toho většinou dokážou nevšímat, ale občas odpovídají stejnou mincí a pak se tam doopravdy něco děje.
* LN A co vás na tomhle show ve čtvrtých cenových skupinách vlastně zaujalo?
Ten kontrast mezi nahým ženským tělem, a některé ty slečny jsou i pěkné, a právě tou hlučnou, zakouřenou čtyřkou, kde páchnou záchodky a povykují opilci. Většinou to jsou staří makáči, kteří prostě mladou ženu, pokud to není prostitutka, nahou už zřejmě neuvidí ani neobejmou. A někdy, než představení začne, jsou jak stydlivý malý kluci. Pak to ale do sebe lejou, aby si dodali odvahy, a proto právě vrchní tyhle polonahé slečny rádi vidí. Můžeme se pohoršovat, že je to odporné vykořisťování ženy a hrozné chování. To ano, ale samozřejmě je to taky práce, obchod a lidová zábava. Dívky většinou přišly odněkud z vesnice a v Praze nenašly práci, která by jim vyhovovala. Některé jsou ze Slovenska či Ukrajiny. Některé jsou svobodné matky, které se starají o malé dítě, sem tam studentky, které to berou jako brigádu. Jsou vesměs natolik soudné, že nesklouzly k prostituci, a tohle okukování a vtipkování a třeba i občasné plácnutí po zadku jim nevadí. Nebo i vadí, těm, co nejsou exhibicionistky, ale těch třináct set nebo i víc, které si vydělají za pár hodin, prostě potřebují. Ale nechodí se na ně koukat jen „lopaty“ nebo zahraniční dělníci. Do těch hospod, které jsou většinou na okrajích Prahy, jezdí mladí studenti, kteří mají nahatou obsluhu jako kulisu pro své pseudofilozofické rozhovory. A často se taky na jedno dvě pivka staví úctyhodný pán, třeba úředník v baloňáku, a dělá, že se nekouká.
* LN Je to ryze česká zábava?
Ano, dokonce ryze pražská. Jedna taková hospoda je už i v Brně, ale na venkově by to byl unikát, to mi kdyžtak dejte vědět. Většina hospod „nahoře bez“ je v tradičních dělnických čtvrtích jako Smíchov, Žižkov či Libeň a na okrajích Prahy. V cizině najdete bary specializované snad úplně na všechno, ale ty zakouřené putyky, s pivem a buřtem s cibulí, kde pobíhají číšnice s nahými prsy, to nikde není. Určitě to souvisí s naší pivní kulturou.
* LN Tu mají i Němci.
Ale Němci nemají hospody čtvrté cenové! Navíc čtyřky se ruší jedna za druhou, rostou místo nich pizzerie. Možná na tyhle fotky budeme za pár let koukat s nostalgií, jako po něčem, co už není.
* LN Třeba jako na ostrovy autenticity a lidové zábavy v uniformovaném světě.
Možná.
lidovky.cz Celý rozhovor najdete na www.lidovky.cz/kultura
