* LN Slýcháte na svoje jméno hodně narážek?
Nejčastější to bylo ve chvílích, kdy můj jmenovec hrál s Monakem v Lize mistrů. Teď, když s Pamplonou bojuje o udržení, ho lidé nemají tolik na očích.
* LN Jak narážky přijímáte?
Dřív jsem to bral jako vtip, teď to prakticky ignoruju.
* LN Kdy jste poprvé fotbalistu Plašila zaregistroval?
To si přesně nevybavím. Vím, že mě to docela těšilo. Říkal jsem si, že není na škodu jmenovat se stejně jako člověk, který něco dokázal. Možná jsme hodně vzdálení příbuzní. Pokud můžu věřit zprávám babičky, tak naši dědové byli bratranci. Oba pocházejí z východních Čech, proto by to mohla být pravda.
* LN Kdy jste se s reprezentačním záložníkem potkal prvně?
To je taková rarita. Nikdy jsem s ním nedělal rozhovor. Záměrně jsem se tomu vyhýbal. Říkal jsem si, že by to v rádiu vyznělo hloupě. Jaroslav Plašil si povídal s Jaroslavem Plašilem... Nechával jsem si to na zvláštní příležitost. Přál jsem si, aby se český tým dostal do finále Eura, to by byl ten správný moment.
* LN Je Jaroslav Plašil váš oblíbený hráč?
Pokaždé ho hájím. Tím nechci říct, že bych na něj byl míň přísný. Kolikrát mi ale přijde, že jsou na něj všichni vysazení, i když nehraje zase tolik špatně. On je typ hráče, kterého jde snadno odstřelit.
* LN Co máte společného?
Kromě jména? Tak brazilskou manželku nemám. Ale ono i to jméno o člověku něco vypovídá. Když se někdo jmenuje Luboš Hlava, většinou chodí s hlavou na stranu. Když se někdo jmenuje Plašil, je asi trochu zbrklý. Na hřišti na mě takhle někdy působí. Já jsem sice na takové úrovni jako on nikdy nehrál, ale v žácích mě vyplašenost při fotbale taky hodně srážela.
