V Karlových Varech má prý dojít ke vzkříšení repertoárového divadla - to je zpráva téměř neuvěřitelná. Začal na tom pracovat jeden z městských zastupitelů a projekt má i podporu magistrátu. Už letos do něj město vrazí milion korun a pokusí se najít uměleckého šéfa. Do tří let by tu mělo být divadlo se stálým souborem zpět.
Sláva, chce se volat a blahořečit nové radnici. Jenže se přitom zpětně vybaví celá anabáze se zrušením stálého divadla, která se odehrála před sedmi lety. A nutně vyvstane otázka, zda se někdo za to, kam to s karlovarským divadlem dospělo, zodpovídal. Za to, co se při tom zlikvidovalo a prohospodařilo. Radnice v něm od roku 1990 vyměňovala jednoho ředitele za druhým, až dosáhla i na české poměry závratného počtu asi dvanácti ředitelů, čili na každý rok pomalu vyšel jeden. Na závěr sáhla do vlastních řad a pověřila vedením divadla osobu, která možná byla schopna odlišit, co je jeviště a co hlediště, ale jisté to není. Ta měla hlavní úkol divadlo vymést, což také záhy učinila.
Celý ten šlendrián pak magistrát čile zametl pod stůl. A jelikož příliš bilo do očí, že krásná budova od Fellnera a Helmera z roku 1886 zeje prázdnotou, radní rozhodli, že ji pronajmou Divadlu Bez zábradlí, které tak bude mít ve Varech svou filiálku. Jak se dalo čekat, s Heřmánkem to nakonec také nedopadlo, jelikož není žádný filantrop. A proč by taky měl být, že?
Takže dnes jsme zase v bodě nula, aspoň, že tak. Muselo se ale zrušit divadlo, které trvalo bez jednoho roku nepřetržitě šedesát let? A té arogance ze strany zřizovatele, která při tom vyvřela, raději nepřipomínat. Na druhé straně asi je spravedlivé dodat, že Karlovarští také nebyli bez viny, až na hrstku bojovníků se na své divadlo jednoduše vykašlali, nechodili do něj, nevzrušovali se jeho osudem. Když skončilo, tu a tam někdo zakňoural. Bude to nyní jiné? Změnilo se něco v hlavách lidí a chtějí své divadlo? Bez urážky - kdoví, jestli by se tu nakonec mnohem lépe než stálému českému divadlu nedařilo pobočce MCHAT.
