Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Dukla 61: chyby a zanedbaná bezpečnost. Soudruhům se o 108 uhořelých a udušených nehodilo mluvit

Česko

  6:05
HAVÍŘOV/PRAHA - Hrozí tam výbuch. Ve 23.10 proto přichází příkaz uzavřít chodby a odříznout tak přívod kyslíku k ohni. Pro 108 horníků to 7.7.1961 znamenalo definitivní „rozsudek smrti“. Téměř třetina odpolední směny v havířovském dole Dukla nikdy nevyfárala.

Většina obětí se udusila oxidem uhelnatým, malá část havířů uhořela. Nejmladší oběti ještě nebylo sedmnáct, nejstaršímu šestapadesát. foto: Repro ČT Osudové okamžiky

Dukla 1961 v neděli na ČT1

Server Lidovky.cz přináší příběh tragédie v dolu Dukla při příležitosti uvedení druhého dílu úspěšného filmu Davida Ondříčka Dukla 1961. Ten má premiéru v neděli ve 20.15 na ČT1.

Pro československý průmysl byla důlní těžba jednou z priorit a jakousi „výkladní skříní“. Horníci byli dáváni za vzor a těšili se oblibě, stranické špičky komunistické strany se rády nechávaly s nimi vidět při předávání diplomů a vyznamenání, nejen za stachanovské rekordy. O katastrofě ze 7. července 1961, největším poválečném důlním neštěstí v Československu, se však příliš nahlas mluvit nesmělo. Připomínat 108 mrtvých, kteří zemřeli i kvůli chybám, nekompetentnosti některých vedoucích a laxním předpisům, se zkrátka k obrazu socialistických úspěchů nehodilo.

Nedělní Rudé právo z 9. července 1961 otevíralo titulní stranu článkem Den stavbařů nástupem k novým úspěchům, připomínající, že podobný svátek bychom v kapitalistických zemích hledali těžko. Druhým největším článkem bylo Operativně přizpůsobovat plány situaci na polích s úderným nadtitulkem Žně ani příznivé počasí nepočkají na opozdilce.

Titulní strana Rudého Práva z 9. července 1961. Před 108 mrtvými dostalo...

Až na třetím místě je článek složený z tří krátkých zpráv týkající se havířovské tragédie. Nese titulky Ústřední výbor KSČ, Vláda a ÚRO k neštěstí na dole Dukla v ostravsko-karvinském revíru, Soustrastný telegram N.S. Chruščova a nejmenší část s pouhými 20 řádky měla název Zpráva o důlním neštěstí. 108 mrtvých se zkrátka do titulků nehodilo. Článek o rozvíjející se spolupráci Vietnamské demokratické republiky s ČSSR a článek o tom, že pracující posoudí nové typy bytů a domů, dostaly jen o kousek méně prostoru...

O den později, v pondělí 10., dostal obří prostor na „otvíráku“ opět Den stavbařů. Lidé kupující Rudé právo jen ve všední den se o důlním neštěstí dozvěděli z 15řádkového textu o soustrastném telegramu francouzských komunistů. O 108 mrtvých, kteří padli za oběť dobývání „černého zlata“, už nebyla ani zmínka. O den později další kratičké projevy soustrasti ze světa, stejně tak i 12. července. O hrdinství 700 záchranářů, kteří ještě následující tři týdny bojovali se zabezpečením dolu a v extrémních podmínkách do 4. srpna vynášeli těla obětí, ani slovo.

Zničující požár vyřadil důl z provozu na více než měsíc, ještě dlouho horníci...

A jak ke katastrofě vůbec došlo? Sedmý červenec byl v Havířově, onom příkladném městě socialismu, podle pamětníků krásný a slunečný den. Jeden z mužů ranní směny, nikdy nevypátraný havíř, nevědomky zachytil zřejmě ramenem v jedné z chodeb o vypínač pásového pryžového dopravníku. Ten se dal do pohybu, aniž by to dotyčný procházející kvůli hluku zaznamenal. Došlo k tomu ve 3. patře v 11. sloji, v místech, kde se ten den netěžilo. „Ke konci ranní směny hodinu po poledni došlo k náhodnému spuštění pásového dopravníku,“ uváděla vyšetřovací zpráva.

K těžké dřině do dolu Dukla odpoledne nastoupilo 338 horníků. O několik hodin nehlídaném a naprázdno běžícím dopravníku nikdo z nich nic nevěděl. Dělali co uměli, každý si hleděl své práce. Na dopravníku mezitím došlo k poruše, guma se zřejmě na některém místě zasekla a kvůli tření začala hořet. V 15.30 horníci ve 2. patře dolu ucítili zápach spálené pryže. Jeden z vedoucích se vydal zdroje zápachu hledat. Když neuspěl, vrátil se ke své práci. Vůbec mu nedošlo, že by mohl zápach pocházet z patra pod ním.

Dopravník začal odpoledne hořet, oheň přeskočil rychle na dřevěné obložení chodby. Kolem 17. hodiny začali kouř a zápach hlásit havíři z dalších oblastí. Teprve v 17.05 byly povolány jednotky Báňské záchranné služby. Ředitel podniku se do závodu dostavil asi v 17.45 hod, hlavní inženýr byl na dovolené.

Až po 17. hodině se tak začalo řešit odvolání horníků z hořícího dolu. Pro téměř třetinu z nich to už však bylo příliš pozdě. „Dispečink, ani lidé dole v dolu, se nechovali tak, jak měli. Dispečer selhal v tom, že měl okamžitě spustit merkaptanovou signalizaci a odvolat lidi z dolu. V tu chvíli byla ještě šance 98 ze 108 zachránit,“ řekl v dokumentu Osudové okamžiky záchranář Petr Faster.

Důl Dukla se změnil v zakouřené hořící peklo. „Záchranáři kteří se tam vydali, neviděli ani na vlastní prst, byla tam nulová viditelnost,“ říkal pamětník z dolu Dukla Jan Bardoň. Záchranáři postupovali přivázáni na provaze za sebou. „Byly tam pásové clony, kterými se regulují větry. V těch místech se to vzpříčilo, tam jsme pak našli kupu mrtvých těl.“

Záchranáři ve zničených chodbách dolu Dukla.

V dole zuřil požár nebývalých rozměrů. Po 23. hodině přišlo rozhodnutí chodby zazdít, jen to mohlo podle vedení oheň zastavit. Záchranáři tak museli nanosit 50 000 pytlů materiálu k uzavření přívodu kyslíku do šachty. „V úmrtní zprávě mého otce stojí, že se udusil kysličníkem uhličitým. V obavách z výbuchu někdo rozhodl, že zavřou šachtu a zastaví tam přívod kyslíku,“ řekla pro server iDnes.cz Růžena Richtarová, bývalá pracovnice Dolu Dukla a dcera jedné z obětí.

„Nevím, jestli by v opačném případě měli šanci na přežití. Ale dlouhá léta jsme to dolům vyčítali. Když totiž u soudu ukazovali, kde leželi mrtví, zjistila jsem, že můj otec měl před sebou hromadu mladých vojáků, kterým se snažil zajistit kyslík. Přeřezal dokonce rozvodovou hadici, jenže kyslík už byl zastavený,“ tvrdila Richtarová.

UPOZORNĚNÍ: Fotogalerie obsahuje drastické záběry!

Padesátá a začátek šedesátých let se nesl ve znamení hesla „Uhlí, uhlí,...
Zničené chodby havířovského dolu Dukla.

Mnozí ze 108 mrtvých si nemysleli, že by jim hrozilo jakékoliv nebezpečí. Místo urychleného opuštění pracoviště pečlivě ukládali použité nářadí do beden. Většina obětí se udusila oxidem uhelnatým, malá část havířů uhořela. Nejmladší oběti ještě nebylo sedmnáct, nejstaršímu šestapadesát.

Kde hledat příčiny tragédie? Padesátá a začátek šedesátých let se nesl ve znamení hesla „Uhlí, uhlí, potřebujeme více uhlí. A za každou cenu!“ Překotně byla zaváděna elektrifikace a mechanizace. Otázka nebezpečí nástupu nové techniky šla stranou, přednost dostala honba za vytěženým uhlím. Dukla byla také jedním z prvních dolů, který zavedl jen pětidenní pracovní dobu, ale zároveň nesměl snížit těžbu. „Byla ve vysokém celospolečenském tlaku a museli se tomu přizpůsobit,“ popisoval Faster.

Pracující Ostravy uctili dne 12. července památku obětí důlního neštěstí, k...

Vyšetřování určilo za viníky nehody mj. dispečink, špatnou větrnou síť a špatné vedení dolu. Prokázána byla i nekompetentnost tehdejšího ředitele, který byl politickým funkcionářem a nerozuměl důlním mapám. Padly i nepodmíněné rozsudky. Připomínat mrtvé se však v dalších desetiletích nehodilo...

Jedním z pozitivních důsledků katastrofy na dole Dukla aspoň bylo zavedení nehořlavých pásů. Následkem ale i bylo to, že mnoho důlních záchranářů odešlo, vzdalo se své práce. Zážitky z Dukly s nimi hluboce otřásly. Důlní tragédie z roku 1961 je vůbec 4. největší v československých dějinách.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...