„Svlékací“ nájezdy. Také jste už o nich slyšeli? Nedávno je předvedli hokejisté Tampy Bay a v NHL vyvolaly smích. Smích ovšem uslyšíte na každém tréninku českých klubů. Tady má však zábava trochu jinou tradici. Říká se jí - „dřevák“.
PRAHA Ta pravidla zněla zcela jasně: kdo nepřekoná brankáře, musí ze sebe shodit část výstroje.
Když se Martin St. Louis, „vítěz“ na tréninku Lightning, konečně trefil, visely na něm pouze hokejové kalhoty a svůj nájezd dobíhal v ribanu a pantoflích. Pohled na něj působil komicky.
„Ten večer jsem to viděl v televizi a říkal jsem si, jestli nenatáčeli náš trénink,“ smál se František Ptáček, obránce z Českých Budějovic. „U nás to v tu samou dobu zrovna někdo navrhl. A opravdu! Byla to strašná sranda.“
Totiž legrace, ta při hokejových trénincích skutečně nechybí. V kurzu českých týmů je ale dřevák.
Každý tým ho hraje po svém. „Mívá to dva aspekty: jak soutěž probíhá a jaká je její odměna,“ říká plzeňský kouč Marian Jelínek. „Na konci tréninku je to relaxační fáze, která tlumí psychiku a unavený organismus. Ale vím, že někteří trenéři to stejně v lásce příliš nemají.“ Odměna? V grafickém přehledu výše si sami přečtěte, co mají extraligoví hráči nejraději. Nošení popelářského dresu už zmizelo. Téměř všude se teď platí penězi - s očekáváním posměšků ostatních.
„Jenže když pak jezdíte proti Hašanovi, kolikrát je to o zdraví,“ vtipkuje Tomáš Divíšek z Pardubic na adresu brankáře Dominika Haška. „On fakt nemá rád porážky. Takže musíte soutěžit, dokud nevyhraje.“ Nesoutěží se jen v nájezdech Ale aby bylo jasno - nejsou to jen nájezdy, kterými se hráči rádi zabavují. „V hodně týmech se záměrně trefují puky do tyček. Nebo dorážejí vyražené střely od gólmana,“ popisuje Jelínek.
Do Komety Brno přinesl útočník Roman Vondráček zcela nový prvek: sedm až deset hokejistů bruslí ve středovém kruhu, každý s kotoučem na holi. Vítězí pak ten, kdo ven vytlačí všechny ostatní a v kruhu zůstane poslední.
„Dost nás to tu všechny chytlo,“ libuje si forvard Jakub Šindel. „Navíc si tím můžete skvěle natrénovat krytí puku tělem.“
Třeba je nakonec opravdu chytnou i „svlékací“ nájezdy. „Zkusím to tu nadhodit,“ plánuje si Šindel.
Ale pozor! Soutěží Tampy se nechali v zámoří inspirovat i hráči juniorského týmu z Idaha.
Jenže jejich smolař na veřejném hřišti opravdu skončil nahý. A tamní funkcionáře to pobouřilo natolik, že hříšníkům zakázali po dobu několika dnů přístup na led...
***
Co vše se hraje Populární soutěže Nájezdy - Hráči soupeří buď mezi sebou, nebo proti brankářům. Dá se soutěžit s různými pravidly. Dorážky - Hráč střílí na brankáře a zbytek celé pětky stojící kolem brankoviště se snaží puk dorazit. Tyčky - Hráči z pozice mezi kruhy postupně trefují na přesnost levou, pravou i horní tyč branky. Bago - Celá lajna se rozmístí kolem kruhu. Přihrávky čtyř hráčů na jeden dotek se pak snaží zachytit pátý hráč bruslící uprostřed.
Jak dovádí během tréninku extraligoví hokejisté
Karlovy Vary Tým má nového kouče, ale dosud se jezdil klasický dřevák - tedy vyřazovací způsob do posledního hráče. „Ten musí nosit popelářský dres a zaplatit pětistovku,“ líčí brankář Lukáš Mensator. Pokud svůj počin v následující soutěži obhájí, částka se zdvojnásobuje. Brankáři platí, když po třetí sérii nájezdů zbyde v soutěži méně než osm hráčů.
Plzeň Dvakrát týdně jednotlivé pětky soutěží mezi sebou v duelu. Z každého vzejde jako vítěz ta, která v nájezdech vsítí dříve pět kotoučů - hráči se samozřejmě v lajnách postupně střídají. Populární bank je tu nošení výstroje do autobusu. „Nebo společný oběd, který každou středu musejí poražené týmy uhradit,“ usmívá se kouč Marián Jelínek.
České Budějovice. Hráči tu praktikují klasického dřeváka. Sem tam se hraje o kotrmelce, ale vítěz většinou přispívá do týmové kasy 200 Kč. „To aby se taky trochu naplnila,“ culí se bek František Ptáček. Nedávno si mužstvo zkusilo „svlékací“ nájezdy, kdy po každém neúspěšném pokusu musíte ze sebe sundat kus výstroje. „Ale nahý nikdo neskončil,“ ujišťuje Ptáček.
Pardubice Každou středu se hrají vyřazovací nájezdy o příspěvek 300 Kč do pokladny, ale mnohem raději a často hráči soutěží o jinou odměnu. Třeba o snídani nebo zajištěné pití. Anebo o vybalování báglů po cestě z venkovních zápasů. „To jsem naposled vyhrál zrovna já,“ směje se útočník Tomáš Divíšek. „Ale jinak se mi to nestává. Opravdu!“
Kladno Tady se jezdí o nálepku „idiota“. Jednoduchá soutěž spočívá v tom, že každý hráč má dva pokusy na brankáře. Není-li ani jednou úspěšný, automaticky platí stovku. A stává se „idiotem“. „Takže většinou mám „idiotů“ polovinu týmu,“ směje se trenér Zdeněk Müller. Gólmani prohrávají, je-li „idiotů“ méně než osm. „Ale to se nestává,“ říká brankář Miroslav Kopřiva.
Vítkovice Dřeváka zde naposledy jezdili před třemi roky. „Pak to asi nějak vyšumělo,“ tvrdí reprezentační gólman Jakub Štěpánek. Místo toho si to občas jednotlivé pětky rozdají v klasickém počítání. Po určitém počtu sérií se pokaždé sečtou vstřelené góly, „a nejhorší lajna jezdí potom za trest kola“, přibližuje Štěpánek. „My si legraci umíme udělat i jinak,“ dodává.
Brno Říkají tomu také dřevák, i když se hraje jinak. Skupiny po pěti hráčích jezdí proti brankáři, s nímž nesmějí prohrát na body (bod = vstřelený gól, nebo vychytaný nájezd). Hráči dostávají několikabodový náskok. Po sedmi kolech ti poslední přispívají pár set korunami do kasy. „Pak po ledě lezou po čtyřech a musejí štěkat nebo mňoukat,“ směje se forvard Jakub Šindel.
Zlín Svého dřeváka si zahrají každou středu. Pravidla jsou jednoduchá: hráč musí z tří pokusů minimálně jeden proměnit. „Výše taxy do pokladny je závislá na tom, kolik hráčů zůstane dřevákem. Většinou je to kolem dvou stovek na osobu,“ přepočítává útočník Michal Důras. Ani brankáři se placení nevyhnou, pokud na konci hry zůstane pro smích málo hráčů.
Slavia Dovednostní soutěž ve vyřazovacích nájezdech si sem tam dají. „Ale maximálně o sbírání puků,“ přibližuje jeden z hráčů Marek Tomica. Jen kolem Vánoc si za odměnu vyberou od posledních dvou dřeváků svačinku. „Nejčastěji chlebíčky nebo sekanou, podle chuti.“ Vlastní souboj vedou mezi sebou brankáři - kdo pustí víc nájezdů, prohrává.
Třinec Vyřazovací dřevák do posledního jedince je bavil a zvláštní dres pro něj také fungoval. „Jenže to bylo příliš zdlouhavé,“ povídá kapitán Jan Peterek. I tak si ho jednou týdně zahrají. O tři stovky, které prý kdysi stanovil jejich bývalý kanonýr Richard Král, dnes hráč Mladé Boleslavi. „Do toho děláme třeba kotouly vpřed a vzad,“ vypráví Peterek. „To víte, pivo nemůžeme.“
Litvínov Celý tým vede souboj proti brankářům vždy ve středu. Ze zástupu více než dvaceti hráčů má každý dva pokusy a dohromady musejí vstřelit minimálně 13 gólů. Každý, kdo brankové nadílce nepřispěje, přispěje za trest 200 Kč do pokladny. „Pak to pořád slyšíme od trenéra gólmanů, někdy mě umí fakt naštvat. Je to vyhecované,“ culí se reprezentant František Lukeš.
Liberec I zde si hráči vychutnávají přímý duel s mužem v masce. „Když pustím čtyři góly z deseti nájezdů, platím já,“ prozrazuje Marek Pinc. V kurzu je i klasický dřevák, obecně tým soutěží čtyřikrát do týdne. „Někdy o peníze, jindy o kliky. Někdy o pět koleček naplno. Pár dřeváčků tady máme,“ pousměje se gólman. „Ale navrhnu klukům svlékací nájezdy, to se mi líbí.“
Mladá Boleslav Jejich dřevák má jasný průběh: kdo po třech nájezdech nevstřelí žádný gól, automaticky postupuje do užšího finále, do kterého však stojí vstupenka rovných sto korun. „Když se v tom finále netrefíte z dalších dvou pokusů, platíte další stovku,“ tvrdí útočník David Vrbata. „Brankáři nás dobře znají. A peníze do kasy přibývají,“ dodává.
Sparta I tady se dřevák na vlastní způsob jezdí. Každý má čtyři pokusy na vstřelení branky, komu se to povede, sedne na střídačku. Zbytek? Bojují dál. Neúspěšní platí 200 Kč, ještě o stovku víc brankáři, pokud pustí tři až čtyři branky v řadě. Místo dřeváka se občas jezdí jen souboje dvojic, kdy poražený platí sázku vítězi. „Ale já neplatil ani jednou,“ kasá se útočník Michal Broš.
