DIALOG
* LN Proč jste se rozhodl přijmout funkci ministra?
Kdybych věděl, do čeho jdu, tak to možná neudělám. Ale vážně - já bych stejně skončil ve filharmonii, to jsem věděl už od loňského léta. Byl jsem rozhodnutý, že se dalšího výběrového řízení nezúčastním. Přiznávám, že jsem tak napůl netušil, co ministerský úřad obnáší, a to i přesto, že jsem s ním jako se zřizovatelem České filharmonie byl v kontaktu. Ovšem pohled zdola je jiný. Když se mě ptali, zda bych funkci vzal, říkal jsem, pokud by to mělo být jen úřadování „pro forma“, tak mě to nezajímá, ale jestli bude konkrétní práce, tak ano.
* LN Co jste si neuměl představit?
Zcela jiná je procedura rozhodování. Normálně člověk něco vymyslí, prodiskutuje to, rozhodne a udělá. Tady to takhle přímočaře nejde. Jsou věci, které musíte respektovat: limity, metodiku. Manažerská stránka mi nedělá potíže, ale pochopit celý cirkulář bylo složitější, ovšem museli jsme se všichni ve vládě rychle rozkoukat.
* LN Na post ministra vás nominovala sociální demokracie. Jaký je váš vztah k ní?
Oslovili mě, ale nejsem členem. Je mi to blízký svět, moje orientace je levicová i proto, že pocházím z poměrně chudé rodiny. S tím souvisí i moje někdejší členství v KSČ, se kterým ale nemám problém.
* LN Stál byste o to, být i v nové, politické vládě?
Kdyby nabídka přišla, neodmítnu ji. Ale určitě bych do žádné strany nevstupoval, v tom už mám jasno. Ministrování beru jako pomoc a službu, přiznávám, že mi to dělá dobře, líbí se mi to. Ale je to služba dost tvrdá, protože ministr má také povinnost svou osobní účastí kulturní podniky podporovat, a to i v menších místech. Tak to alespoň chápu.
* LN Když jste byl jmenován, média přišla se svědectvím z listopadu 1989, kdy jste měl jako šéf opery Národního divadla zakázat stávku. Jak jste to vnímal?
Mě to spíš překvapilo, protože ten „nátěr“, který přišel z divadla, byl v úplně jiném gardu a nehodlám se k tomu už vracet. Je lépe zeptat se lidí, kteří mě v divadle zažili a vědí, co jsem tam skutečně v té době dělal.
* LN Ale přece jenom, co si o tom myslíte?
Nic, leda to, že lidé umějí otočit všechno, co uděláte. Jenom zpátky, k tomu, co se dělo v divadle v prosinci 1989. Tam šlo o něco jiného, a co se týče buntu proti mě, říkali jsme tomu vzpoura důchodců. V divadle byla vrstva režisérů a dirigentů, kteří měli obavy o existenci, protože jsem podporoval spíš ty mladší, třeba Jiřího Nekvasila a Daniela Dvořáka. Cítil jsem, že v opeře se musí věci pohnout dopředu. Poprask vznikl kolem připravované inscenace Prodané nevěsty, na kterou jsem totiž vypsal konkurz a vyhrála ho právě tato dvojice. Když ale došlo na lámání chleba, už řídili Státní operu a moc se k tomu neznali, udělali ji až za deset let. Tehdy se tam někteří z operního souboru lekli, že opera jde divným směrem, k tomu se přidružila i moje podpora Opery Furore. Její zakladatelé, Nekvasil s Dvořákem, vědí, že by to beze mě nebylo, tenkrát tenhle experiment přikryl SSM operního sboru Národního divadla.
* LN Proč zrovna SSM?
Nekvasil byl v divadle asistent a to byla jediná možnost, jak jim pomoci vůbec začít. Říkám to proto, že pak po mé dobrovolné rezignaci začátkem prosince 1989 za mnou chodili lidé, abych v divadle zůstal, protože dobře věděli, jak to všechno bylo. Tím spíš mě překvapilo, že údajné svědectví přišlo od osoby, která v divadle pracovala a byla u toho. Ta mi ovšem sama volala a omlouvala se, tvrdila, že žádné interview novinám nedala. Už to nebudu dál rozebírat, ale žádné výhrůžky jsem neuplatňoval a vůči revoluci v roce 1989 a Národnímu divadlu mám čisté svědomí.
* LN Vaše mise na ministerstvu je krátká. Co jste si předsevzal?
Je mi blízká sféra živého umění, a už když jsem o funkci uvažoval, bylo mi jasné, že tu hned bude k řešení Laterna magika a Státní opera. A protože znám problematiku a komunikoval jsem s řediteli těchto a jiných institucí, říkal jsem si, že v kostýmu ministra můžu být něco platný v dalších krocích. Také jsme hned začali. Pak jsou další věci, které vznikají za pochodu, jako byl problém Národní galerie s Freundovou sbírkou - nemohli jsme dovolit, aby republika o tato díla přišla. Pak tu je jiná věc - rozumně se podívat na to, jak veřejné rozpočty fungují ve svém toku dál. A to jsou především státní příspěvkové organizace. Je třeba najít rovnováhu mezi nimi a dotačními programy, aby nebyl šizen ani jeden.
* LN Jenomže jak chcete hledat rovnováhu, když do kultury směřuje mizivé procento prostředků a třeba letos se zásadně krátily grantové programy?
Je třeba si přiznat, že kultura je totálně podfinancovaná a to zaklínadlo jedno procento ze státního rozpočtu je z říše snů. Doba je taková, jaká je. Nicméně určité úsilí tu ze strany ministra musí zůstat. Svou roli vidím i v tom, že ministerstvo musí vytvářet povědomí o kultuře, bez toho společnost nemůže existovat. Nejde to odmávnout rukou a říct, zase si herci a muzikanti vyskakují, vždyť oni to přežijí. Ano, vždycky se to přežije, ale za jakou cenu. Každým rokem se něco ztrácí. Mám rád památky a hmotné dědictví po našich předcích, ale živá kultura tu podporu potřebuje stále, protože se vyvíjí. Je sice velkým požíračem peněz, ale bez ní zase nebude to dědictví. Je třeba o tom lidi přesvědčovat metodou eroze, jak tomu říkám. Škoda že vláda má tak krátký mandát, protože je v ní řada lidí, které kultura zajímá.
* LN Oceňuji váš smysl pro realitu, ale děsí mě, když říkáte, že jedno procento je z říše snů. Proč bylo nutné tak torpédovat grantový systém tím, že se z něj pro letošek vzalo tolik peněz?
Momentálně u nás je taková situace, že jedno procento není možné. Pokud jde o dotační programy, v roce 2009 bylo zhruba stejně peněz jako v roce 2007, ale pravidlo je takové, že každý rok se čeká buď stejně, nebo ještě víc, jenže rok 2008 byl mimořádně tučný. Kromě toho si myslím, že bude nutné znovu nastavit rozumné proporce v rámci druhů umění, a potom - každý žánr má priority, a ty je třeba dodržet, čili Pražské jaro bude významnější než lokální festiválek. Bude třeba znovu nastavit pravidla pro porcování koláče, a to by se ještě do letošního podzimu mělo stihnout. Dodatkem k letošní situaci: do podpory kulturních aktivit dáváme navíc kolem dvaceti milionů, pravidelně se zabýváme situací žadatelů.
* Pokračování na straně 12 Pokud jde o ředitele, nejde pálit od boku
Dokončení ze strany 11
* LN Víte, kolik peněz bude mít váš resort na příští rok, bude se opět krátit?
Budeme mít asi o šest sedm procent méně, což činí asi půl miliardy. Ale rozhodně jsme nedopadli nejhůř. Nejvíc se šetření dotkne úřadu a příspěvkových organizací, ale i dotací a programů, ale tam bych chtěl ubírat co nejméně.
* LN Čtyřicet procent respondentů v jedné anketě vás žádá, aby příspěvkové organizace měly jednotná pravidla, a dráždí je i dlouholeté pašaliky jejich ředitelů. Ministr Jehlička už ohlásil konkurzy tam, kde ředitel sedí déle než šest let. Jak vy s tím naložíte?
Jeho snaha zrevidovat řízení 32 příspěvkových institucí byla správná. Svůj záměr vyhlásil už dřív, ale nakonec se to nějak zabrzdilo, jediný „postižený“ jsem byl já ve filharmonii. Znovu jsme proces obnovili, a budete se divit, impulz vzešel i od ředitelů, kteří chtějí vědět, jak na tom jsou, aby třeba mohli uskutečnit své investiční záměry. Půjde jeden po druhém, ale je třeba tomu dát řád. Máme časový plán a během podzimu by se výběrová řízení měla rozjet. Ovšem nebudou to řízení v pravém slova smyslu, budou to hodnocení a může se to také odehrávat ve smyslu, proč řediteli dál nedat šanci, když je dobrý.
* LN Víte dobře, že tu jde především o kontroverzně hodnoceného Milana Knížáka.
Je to jeden z problémů, který tu leží a pokaždé vyskočí na světlo boží. Nechci nikoho očerňovat. Jsem pro to, aby se spravedlivě vážilo, a ne aby se pálilo od boku, a je jedno, jestli dotyčný řídí mamutí podnik nebo tři lidi. To by měla dělat odborná komise, která se sejde v -září a říjnu. Máme naplánováno hodnocení šesti až sedmi ředitelů.
* LN Jste umělec, není to střet zájmů, když výtvarník řídí instituci, která zároveň sbírá i současné umění?
Co vám mám říct, jako ředitel České filharmonie jsem si nenechal zahrát ani notu.
* LN Další horký brambor, který si ministerstvo přehazuje, je Státní opera. Co s ní bude?
Nehneme se z místa, pokud se město Praha jasně nevyjádří, jestli do toho chce nějakým způsobem vstoupit. Nakonec se podařilo jednat na reprezentativní úrovni. Obě strany se koncem června dohodly, že se tím bude Praha zabývat, a nyní čekáme, jak se radnice vyjádří. Pak je možné se dál rozhodnout. Tady už se nedá kličkovat, musí být řečeno jasné ano nebo ne. Teprve pak budeme vypisovat nové řízení s konkrétním zadáním. I to by se mělo rozhodnout do konce září, do začátku října.
* LN Co se bude dít s Laternou magikou?
Záležitost také malinko pokročila. Ale ne moc. Zdědil jsem návrh převzetí Národním divadlem, podle mě šance na plnohodnotnou další existenci laterny je diskutabilní. Umělecký výstup divadla musí mít své opodstatnění a laterna v poslední době spíše jenom přežívá. Varianta překrýt problém Národním divadlem není řešení, ale udržování stavu. Rekonstrukce Nové scény je velké sousto, teď na ni nemáme. Řediteli laterny Petru Tošovskému jsem ale vnukl myšlenku založení obecně prospěšné společnosti a on se nyní rozhoduje. Až se spolu se souborem vyjádří, uvidíme co dál.
* LN A Národní knihovna?
Jejím největším problémem jsou depozitáře a ty se už začaly stavět. To knihovně uleví a zároveň jde o rekonstrukci Klementina, které je možné účelně přeorganizovat a najít tam nové využití prostor. Už existuje projekt, který například počítá se skleněným vjezdem. Ten samozřejmě vyvolal vlnění památkářů.
* LN Znamená to, že Kaplického knihovna je definitivně u ledu?
Praha se k myšlence nové knihovny asi vrátí, ale Letná je už minulostí. Jestli odborníci opráší Kaplického projekt, lze těžko odhadnout, mnozí tvrdí, že technologicky to vůbec není spočítané.
* LN Co zákon o státní kinematografii?
Všechny záměry, na které je zapotřebí parlament, jsme zatím odložili, protože není šance je dotáhnout do konce.
* LN Kinematografie je evergreen stejně jako točna v Českém Krumlově. Jaké je stanovisko ministerstva?
Na nedávném výboru UNESCO v Seville byl vrchní ředitel Zdeněk Novák s našimi památkáři a podařilo se tam odbourat přímý atak. Jestliže něco léta funguje a přináší to naší veřejnosti určitou kvalitu, v tomto případě divadlo v nádherném exteriéru, nelze to smést ze stolu. Nejde jen o památkářské názory. Do této kauzy také významně vstupují i lokální oprávněné interesy. Nestačí to jenom sledovat, musíme věc také trochu koučovat. Už jsme naplno začali. Já chci přesnou analýzu a přehled možností jak dál. Nic nehoří, máme časový horizont do roku 2016, ale problému se neuteče.
***
Václav Riedlbauch
(1947 Dýšina u Plzně)
V letech 1962-68 studoval hru
na akordeon a skladbu na
Pražské konzervatoři. HAMU
absolvoval v roce 1973. Jeho
dílo zahrnuje 12 orchestrálních
skladeb, komorní a vokální
skladby a také balet Macbeth
(1984). Působil jako pedagog
na konzervatoři i HAMU
(profesor od roku 2000), jako
šéf opery ND (1987-79),
ředitel Pantonu i jako ředitel
České filharmonie (2001-09).
