Čechoslováci v čele s Viktorem, Dobiašem a Kvašňákem ale na turnaji selhali. Nevyhráli jediný zápas. A za pár týdnů padl trest: žádný z účastníků šampionátu nesmí rok nastupovat v národním týmu.
Co na tom, že vystoupení v Mexiku nebylo z dnešního pohledu vlastně až tak velkým propadákem. Tým trenéra Marka tehdy podlehl nejprve pozdějším šampionům z Brazílie 1:4, pak úřadujícím mistrům světa z Anglie 0:1 a nevyzpytatelným Rumunům 1:2. Nikdo ani neřešil, že hráči přijeli do dějiště až na poslední chvíli a nestihli se aklimatizovat. Zkrátka se plánoval úspěch, a ten nepřišel. Jak ale vysvětlit podivný trest? Vyloučit nedávné hrdiny jen kvůli třem porážkám si netroufli ani normalizací omámení komunisté z Prahy. A tak se našla zástěrka. Objevila se aféra „Adidas-Puma“.
Zhruba polovina reprezentantů totiž nastupovala v kopačkách Adolfa Dasslera, druhá pak se značkou jeho bratra. A rázem se objevili svědci, kteří tvrdili, že se tým rozdělil na dva tábory. Pumáci prý kopou adidasáky a naopak.
„To byla pěkná kravina. Že se někdo na trávníku kopnul s Kvašňákem nebo Adamcem? To je přece normální,“ vzpomíná brankář Ivo Viktor. Bafuňáři, ti byli neoblomní. Hráči se prý víc starali o to, zda dostanou nějakou marku, než o výsledek. Zákaz startu musí platit.
„Těžko říci, kdo a co tímto potrestáním sledoval. Být najednou přísným a spravedlivým za každou cenu, nebo to měla být snaha, aby naše veřejnost vzala na vědomí, že si fotbalisté udělali pořádek?“ tázal se tehdy i stranický list Rudé právo. A brzy se ptali všichni.
Nově vzniklá reprezentace sestavená z hráčů průměrných prvoligových mužstev totálně selhala v úvodu následující kvalifikace. Už po půl roce se tak z nedávných psanců stali znovu reprezentanti.
