Platný cíl EU, která chce zvýšit podíl biopaliv na deset procent spotřeby v dopravě, škodí životnímu prostředí stejně, jako kdyby se po silnicích Unie prohánělo o 26 milionů aut víc. Na tomto vyznění studie Evropského institutu pro politiku životního prostředí je zajímavé, že se tu protnou názory mnoha ekologistů s antiekologisty řekněme klausovského ražení. Těch prvních proto, že biopalivové monokultury poškozují přírodu všude tam, kde kvůli dotacím pro biopaliva opustili tradiční potraviny nebo začali kácet pralesy. Těch druhých proto, jaký pikantní argument tu přibyl k jejich dávnému tvrzení, že dotace pro obnovitelné zdroje jsou ekonomický zločin.
Na ocet zůstala konvenční politika. Už tři roky nás dělí od hladových bouří v některých chudších částech světa, k nimž fatálně přispěly dotace pro biopaliva, přesto ale zmíněný desetiprocentní cíl EU platí dál. Tato skandální setrvačnost bohužel nepřekvapí. Není to totiž poprvé, co ve chvíli, kdy politici nějakému nevyzkoušenému nápadu dovolí, aby se přestěhoval na evropskou úroveň, nápad tam získává vlastní dynamiku a přestává brát ohled na realitu. Všiml už si nějaký chytrý mladý politik, že s obnovitelnými zdroji je to jeden debakl za druhým, a napadlo ho, že by si na tom mohl brousit zuby?
