Půldruhahodinový film je ukázkou efektivního vypravěčství. Scény k sobě přiléhají jako kameny bez spár, každá z nich má přesně daný účel, a ještě stačí bokem vypovídat o prostředí, v němž se příběh odehrává. To nijak neprotiřečí tomu, že Fígle plynou zcela lehce. Nesou se s elegancí tanečníka, jenž se k ní dopracoval stovkami hodin tréninku.
Přesto se vyplatí dávat pozor. Snímek sice hraje s odkrytými kartami, ale zároveň diváka nevodí za ručičku a nechává ho, aby si rozinky z dortu vyzobal sám. Stejně jako Stefek věří, že pomocí drobných lstí (a drobných peněz) dokáže usměrňovat běh světa, jsou to drobnosti, jež ve Fíglech nejvíc potěší. Například zdánlivě ilustrativní výjev, v němž se skupinka hlavních hrdinů vyhřívá na dece u vody, dvěma záběry vyřeší rýsující se milostný trojúhelník, a ještě prokreslí charakter jedné vedlejší postavy. Scény, kde sourozenci zkoušejí své fígle, potom předčí leckterý thriller: kdo by čekal, že cesta papírového pytlíku do koše může být tak napínavá.
Struktura snímku je zcela přímočará. Pravidelně se tu střídá několik málo prostředí: nádraží, holubník, průčelí Stefkova domu, bar, kde Elka pracuje, a kancelářská budova, kde by pracovat chtěla. Sídlí v nich dílčí příběhy, které se při každé návštěvě posouvají o krok dál: Stefek upoutává otcovu pozornost, pokouší se vypustit holuby... Takto čitelné rozvržení dává prostor oněm vypravěčským „rozinkám“ a připravuje půdu pro finále.
Oporu mají Fígle i v debutujících hereckých představitelích sourozenecké dvojice. Damian Ul ze Stefka nedělá žádného roztomiloučkého Kolju, nýbrž zcela realistického kluka svého věku – zvědavého, umanutého, někdy nesnesitelného. Zjevením je Ewelina Walendziaková v roli Elky, jež hraje úsporně, nenápadně, každou řasou. Při několika němých záběrech, v nichž s polichocenými rozpaky kapituluje před pohledy svého nápadníka, taje srdce. Prostředí slezského městečka je tu zachycené až sociologicky přesně. Předválečné baráky s omlácenou omítkou a vyhřezlými cihlami i naleštěné postkomunistické kanceláře, ajznboňácká pustina slepých kolejí, živořící krámky a opilý bezdomovec vlekoucí za sebou svoji káru – to všechno se do záběrů dere stejně samovolně jako všudypřítomná bujná zeleň. Neidealizované pozadí představuje protiváhu příjemně letní náladě snímku a vrací jeho možná až příliš hořkosladké vyznění do reality.
Ne náhodou se Fíglům přezdívá „slezská Amélie z Montmartru“. Francouzský hit připomínají pohráváním si s osudem nebo až andělsky trpělivou ženskou postavou, ale naštěstí nedosahují jeho kýčovitosti. Jsou zkrátka příjemným, univerzálně srozumitelným příběhem.
HODNOCENÍ LN
****
Fígle (Stuczki)
Polsko 2007
Scénář: Andrzej Jakimowski
Režie: Andrzej Jakimowski
Hrají: Damian Ul, Ewelina
Walendziaková, Tomasz Sapryk,
Iwona Fornalczyková a další
Distribuce v ČR: AČFK
Premiéra: 13. 11. 2008
